Jean-Paul Bignon (Bignonius) se narodil dne 19. září 1662 v Paříži, zemřel 14. března 1743 na Îlle Belle. Francouzský duchovní, knihovník královské knihovny, mecenáš vědy.

Velký vliv na něj a jeho kariéru měli významní členové rodiny, děd byl právník, strýc z matčiny strany hrabě de Pontchartrain politik. Studoval na koleji v Harcourt a v roce 1691 se stal knězem v semináři Saint-Magloire. V roce 1693 se stal opatem benediktinského kláštera Saint-Quentin-en-l’Isle u Noyonu. Dalším krokem v kariéře byla funkce králova kazatele. Současně se stal členem Francouzské akademie, v roce 1699 byl přijat za čestného člena Akademie věd a opakovaně získal úřad jejího prezidenta. Získával další důležité funkce, k některým mu pomohl kancléř a strýc de Pontchartain. V roce 1701 se stal členem Královské akademie pro udělování medailí a byl jejím sekretářem od roku 1706 až do roku 1742. Zajímal se o vědu a uchování jejích poznatků, v letech 1705–14 zasedal v redakční radě Journal des Savants (vznikl v roce 1701), reformoval vydávání časopisu (místo práce jediného redaktora byli do vydávání zapojeni odborníci v oboru), později převzal její vedení po P. Desfontainovi (1724).
V roce 1718 byl jmenován knihovníkem královské knihovny, v té době největší knihovny v Evropě. Rozsah knihovny byl už tak velký, že knihovníci se nemohli při práci spoléhat jen na svou paměť. Už v roce 1670 rozdělil sbírky do 23 kategorií knihovník Clément, jeho systém už na začátku 18. století nevyhovoval. Bignon proto rozdělil nově sbírky do pěti oddělení, první dvě oddělení byly Tisky a Rukopisy. Pod jeho vedením byla králova knihovna zpřístupněna pro veřejnost jeden den v týdnu na 3 hodiny. To byla ve své době naprostá novinka.
Zorganizoval provoz knihovny – sbor správců, nákupy knih, jejich katalogizaci a vedení záznamů o výpůjčkách. Díky dopisovatelům a návštěvníkům z ciziny zajistil doplňování fondu důležitými knihami a periodiky z celé Evropy. Podle tohoto systému knihovna pracovala ještě za vedení jeho synovce a pak synovcova syna. Sám se věnoval i psaní, publikoval pod pseudonymem Sandisson nedokončený román Les Avantures d’Abdalla, fils d’Hanif (vyšel 1712–14 Paříž, 1715 Haag, atd.). Parodoval v něm soudobý afektovaný preciózní román a oblíbené orientální pohádky (v roce 1712 A. Galland už publikoval knihu Tisíc a jedna noc, Montesquieu vyumělkovaně stylizoval své Lettres persanes). Román byl úspěšný, dokonce byl přeložen do angličtiny. Bignon byl také známý jako autor a přednášející mnoha kázání a oslavných řečí. Byl uznávaný politik a mecenáš vědy, k jeho chráněncům patřil Tournefort.

Na jeho počest pojmenoval J. P. de Tournefort v roce 1694 rod Bignonia, Bignoniaceae; Linné jméno převzal. Z druhových jmen známe např. Catalpa bignonioides.
Catalpa bignonioides