Syn.: Boletus castaneus ß badius Fr., Ixocomus badius (Fr.) Quél., Suillus badius (Fr.) Kuntze, Xerocomus badius (Fr.) Kühner – poddoubník hnědý, suchohřib hnědočervený, suchohřib hnědý, panský hřib, podborovák, sameťáček, sladkohříbek
Čeleď: Boletaceae Chevall. – hřibovité
Boletus badius
Rozšíření a ekologie: Vyrůstá hojně v červnu až listopadu v jehličnatých lesích na chudších půdách, především ve vysokých smrčinách a borech, v mechu a jehličí, u spadaných větví a šišek. Najdeme ho i ve smíšených a vzácně také v listnatých lesích. Vyskytuje se od nížin až vysoko do hor. Většinou roste ve skupinách.
Popis: Klobouk má v průměru 3–20 cm, je většinou polokulovitý, v mládí s podvinutým okrajem, ve stáří někdy až plochý se zvednutým okrajem. Povrch klobouku je zpočátku plstnatý, později lysý a matný, za vlhka slizký a lesklý. Barvu má kaštanově hnědou až tmavě hnědou. Rourky jsou vysoké 10–20 mm, mají světle žlutou, nazelenalou až olivově zelenou barvu, po otlačení se zbarvují do modrozelena. Póry jsou drobné, nejprve bělavé, světle žluté, později se zeleným nádechem, otlačením modrají. Třeň je vysoký 3–15 cm, do 5 cm tlustý, plný, válcovitý, zpravidla prohnutý a dole zúžený, v mládí někdy soudkovitý. Má pod kloboukem žlutou barvu, níže světle hnědou až hnědočervenou, povrch je většinou slabě vláknitý. Dužnina je pevná, má bělavou barvu, ve třeni do hnědého odstínu, na řezu lehce modrá, později se zbarví do šedožluta. Vůně je jemně houbová, chuť nasládlá. Výtrusný prach je olivově hnědý, výtrusy vřetenovité, hladké, barvy světle žlutohnědé, 12–16 × 4–6 µm velké.
Boletus badius
Záměny: Může se zaměnit za nejedlý hřib žlučník (Tylopilus felleus), ten má ale narůžovělá ústí rourek a na třeni síťku s velkými oky. Další častěji se vyskytující podobné hřiby jsou jedlé: hřib sametový (Xerocomellus pruinatus) a hřib modračka (Boletus pulverulentus).
Využití: Je to velmi chutná jedlá houba, všestranně použitelná v kuchyni.
Boletus badiusBoletus badius
Boletus badius
Fotografováno dne 24. 8. 2008 (Polomené hory).