Syn.: Boletus aestivalis var. pinicola (Vittad.) Sacc, Boletus edulis f. pinicola (Vittad.) Vassilkov, Boletus edulis var. pinicola Vittad., Boletus pinicola (Vittad.) A. Ventura
Čeleď: Boletaceae Chevall. – hřibovité
Boletus pinophilus

Boletus pinophilus

Rozšíření: Mírný pás Evropy, severní Asie, zřídka Severní Amerika.
Ekologie: Roste od května do listopadu zejména v borových lesích, nalézt jej ale lze i pod listnáči, eventuálně pod smrky a modříny. Je relativně vzácný.
Popis: Klobouk je zprvu kulovitý, pevně přisedlý ke třeni, později rozložitý, vždy však lehce klenutý, robustní, masitý, na povrchu hrbolkatý. Barva je v odstínech tmavě hnědé. Póry jsou zpočátku krémově zbarvené, později tmavnou do žlutozelena. Třeň je silný, široce válcovitý, jeho pokožka je vláknitá, hnědočerveně žíhaná. Dužnina je bílá, těsně pod pokožkou klobouku vínově zbarvená. Chuť a vůně jsou mírné.
Záměny: Zejména za světlejší hřib smrkový (Boletus edulis) nebo téměř bílý h. březový (Boletus betulicolus). V případě výskytu pod listnáči i h. bronzový (Boletus aereus), který je načervenalý.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu je uveden jako zranitelný druh.
Poznámka: Výborná jedlá houba, pro vzácnost by bylo lépe ji sbírat jen opatrně, bohužel běžní houbaři tzv. pravé hřiby příliš nerozlišují.
Boletus pinophilus
Fotografováno 7. 9. 2006 (Mezihoří v Krušných horách).