Současné problémy i budoucí perspektivy botanické ilustrace jsou podle mého názoru reprezentovány životními osudy léta úspěšně publikujících profesionálních botanických ilustrátorů, stejně jako osudy ilustrátorů začínajících, podobných účastníkům této soutěže. Dovoluji si říci, že naše botanická ilustrace bude taková, jací budou naši ilustrátoři, proto je potřeba jim nejen dodat odvahu a povzbuzení, ale také umožnit získat práci, která by je vedla nejen k profesnímu růstu, ale také jim byla dostačujícím zdrojem obživy. I ten nejlepší umělec či vědec je totiž v první řadě člověk.
Bez ohledu na to, jaké technické vymoženosti (ať je to digitální fotoaparát či efektní 3D počítačové prezentace rostlin) vědecký ilustrátor při svém zobrazování použije, mělo by se vždy jednat o výtvarně hodnotné a informačně bezchybné dílo. Každé umělecké zobrazení rostliny je tvůrčím činem malíře, kreslíře či umělecky nadaného botanika, nicméně je potřeba tuto práci vidět v mnohem širším kontextu, jelikož snaha a talent ilustrátora jako jednotlivce ke vzniku krásného a vědecky hodnotného díla nestačí. Jeho tvorba se rozvíjí na pozadí obecných společenských hodnot a v tomto smyslu bych se ráda zastavila nad postavením vědeckého ilustrátora v současné době, která tomuto druhu umění v žádném směru nepřeje. Vědecký ilustrátor je totiž svou podstatou často tichý a nenápadný, takže se v hlučném a médii pompézně prezentovaném světě umění ztrácí jako nepatrná sedmikráska chudobka. Stále a možná ještě více platí to, co napsal Herbert Read v r. 1958: „Umění je pobídka k cítění a chápání – a to je něco, co většina lidí nesnáší“.
Z toho pohledu tedy nepřekvapí skutečnost, že už od začátku prezentování své práce je vědecký ilustrátor vystaven podceňování jak ze strany nakladatelů, autorů odborných textů, tak i kolegů výtvarníků, takže se stává outsiderem jak ve světě profesionálních botaniků, tak akademických výtvarníků.
Kvantita, spojená s rychlým ziskem, je preferovaná před skutečnou kvalitou. Má-li však vzniknout skvostné ilustrační dílo, které přetrvá i samotného autora, potřebuje hodně času. Přemýšlení a soustředěnost bez přepočítávání minut na peníze práci výrazně zpomaluje, a to je v očích nakladatelů handicap. Zda tuto finančně i psychicky náročnou situaci vědecký ilustrátor dlouhodobě ustojí, závisí na hloubce jeho vnitřní motivace a na pokoře, která bohužel u těchto nesmírně pracovitých a uzavřených lidí často končí v silném pocitu méněcennosti, jež jim bere chuť i sílu obětovat se své práci. Je totiž demotivující, když hotovou obrazovou publikaci hrdě prezentuje autor textu či editor jako své dílo, neboť jsou uvedeni na obálce a jsou citováni ve všech recenzích, zatímco jméno výtvarníka, který vše „pouze“ nakreslil, se ztrácí v nezájmu a zapomnění. Jak být tedy nejen úspěšným, ale také šťastným botanickým ilustrátorem v 21. století?
Je pravdou, že vlastnosti nezbytné pro činnost vědeckého ilustrátora jako jsou pracovitost, sebekázeň, trpělivost, pokora a úcta k přírodě nejsou v současné výchově mladých lidí prioritou. Netrpělivost a potřeba mít vše hned teď je bohužel moderním trendem, odporujícím podstatě jak vědecké, tak i umělecké práce. Bez námahy a odříkání však není jakákoli tvorba možná. Potřebného zaujetí se dnes bohužel nedostává ani řadě potenciálních čtenářů skvostných botanických děl, k jejichž koupi by právě oni měli dostatek financí.
Na druhou stranu současné možnosti dokonalé barevné reprodukce spolu s širokou přeinformovaností, preferencí vizuálního vnímání a vzrůstající povrchností nevedou ke znalosti odborného botanického názvosloví. Kdo dnes správně vyhledá rostlinu pouze podle slovního popisu v botanickém klíči? Kdo je schopen určit rostlinu bez použití barevného obrázku? I v tom vidím příležitost pro nová a s ohledem na potřeby doby vznikající vyobrazení.
Pozitivem rovněž je, že botanické ilustrace (ať ty historické či současné) jsou krásné a nemůže být pochyb o tom, že právě zážitek umění a při něm prožívané dojetí lidi duchovně aktivuje a probouzí je k vděčnosti, jež vedou k lásce a dobru. Gorkého slova, že „estetika je etikou budoucnosti“, zde proto beze zbytku platí. V případě vědeckého zobrazení botanických objektů jde pak také o radost z vědění a poznání, protože jen to, co známe, můžeme opravdu milovat a naopak, pouze to, co milujeme, máme i touhu poznávat. A emoce jsou to, po čem dnešní člověk prahne. Jak tedy rozeznít mlčenlivé květiny, aby promlouvaly k naší duši? Odpověď nám nedají současné technologie, nalezneme ji však v rukou i srdcích ilustrátorů a malířů květin.
Poznámka redakce:
Magdalena Chumchalová je přední česká vědecká ilustrátorka, intenzivně se věnuje i historii vědecké ilustrace.