U přídavných jmen není nesnadné si zákonitosti koncovek gramatických rodů zapamatovat. Existují totiž celkem jen 3, respektive 4 varianty. Přídavná jména jsou takzvaně trojvýchodná, dvojvýchodná a jednovýchodná. Pod tímto označením se skrývá, kolika tvarů může v prvním pádu jednotného čísla příslušné slovo nabývat.
Nejčastější jsou trojvýchodná: ta mají pro mužský, ženský i střední rod odlišnou koncovku. Jsou to (absolutně bez výjimky) –us pro mužský, –a pro ženský a –um pro střední rod. Příklady: Lathyrus pannonicus, Nepeta pannonica či Erysimum pannonicum. Takových přídavných jmen je asi něco víc než polovina.
Dvojvýchodná přídavná jména mají koncovky pouze dvě – shodnou pro rod mužský a ženský a odlišnou pro rod střední. Poznáme je podle toho, že v mužském a ženském rodu často končí na –is, řidčeji mohou mít i zakončení jiné. Ve středním rodu končí dvojvýchodná přídavná jména v prvním pádu jednotného čísla vždy na –e. Příklad: Anthriscus sylvestris, Malva sylvestris a Melandrium sylvestre.
Jednovýchodná přídavná jména by mohla být teoreticky nejsnazší, mají totiž pro všechny rody koncovku stejnou. Je jich ale ukrutně málo, často jsou to slova nelatinského původu. Příklad: Suillus caerulescens, Artemisia caerulescens, Eryngium caerulescens.
Typologie, kterou jsme si nyní ukázali, platí i pro stupňování přídavných jmen. Druhý stupeň vždy nabývá podoby přídavných jmen dvojvýchodných, avšak je tady jeden podstatný rozdíl v koncovkách. Mužský a ženský rod mají koncovku –ior, střední koncovku –ius. Jde snad o jedinou výjimku, kdy ve středním rodu končí přídavné jméno na –us (správně je ta koncovka ovšem –ius). Příklad: Narcissus elatior, Primula elatior, ale pozor, Arrhenatherum elatius! Třetí stupeň přídavných jmen má vždy standardní podobu trojvýchodnou: Myosurus minimus, Medicago minima, Allium minimum.
Přídavná jména