Syn.: Brassica argyi H. Lév., Brassica arvensis var. juncea (L.) Kuntze, Brassica besseriana Andrz. ex Trautv., Brassica cernua (Thunb.) Matsum., Brassica cernua (Thunb.) F. B. Forbes et Hemsl., Brassica chenopodiifolia Sennen et Pau, nom. inval., Brassica integrifolia (H. West) Rupr., Brassica japonica (Thunb.) Siebold ex Miq., Brassica lanceolata (DC.) Lange, Brassica napiformis (Pailleux et Bois) L. H. Bailey, Brassica richeri Lange, Brassica rugosa (Roxb.) Prain, Brassica rugosa (Roxb.) L. H. Bailey, Brassica taquetii H. Lév., Brassica willdenovii Boiss., Crucifera juncea E. H. L. Krause, Raphanus junceus (L.) Crantz, Rhamphospermum volgense Andrz. ex Rupr., Sinabraca juncea (L.) G. H. Loos, Sinapis abyssinica A. Braun, Sinapis brassicata L., Sinapis campestris Jacq. ex Steud., Sinapis cernua Thunb., Sinapis chinensis L., Sinapis cuneifolia Roxb., Sinapis integrifolia H. West, Sinapis japonica Thunb., Sinapis juncea L., Sinapis lanceolata DC., Sinapis oleracea C. Presl, Sinapis patens Roxb., Sinapis ramosa Roxb., Sinapis rugosa Roxb., Sinapis sinensis J. F. Gmel., Sinapis tenella Moench, Sinapis timoriana DC.
Česká jména: brukev sítinovitá (Kubát 2002)
Slovenská jména: kapusta sitinová (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Brassicaceae – brukvovité
Rozšíření: Druh vznikl dávným křížením brukve černé (Brassica nigra) a brukve řepáku (Brassica rapa). Pochází zřejmě z jižní a jihovýchodní Asie, kde se odedávna pěstuje. Kultura se posléze rozšířila i na další kontinenty, kde se dále šíří dopravou. V ČR i na Slovensku se vzácně pěstuje a byla několikrát zaznamenána i zplanělá, zejména na nádražích a na dvorech textilních podniků.
Ekologie: Roste v nezapojené vegetaci na polích, úhorech, rumištích i podél komunikací, obvykle na živinami dobře zásobených půdách.
Popis: Jednoletá bylina, dorůstá výšky 0,5–2,5 m; lodyha je v dolní části řídce chlupatá, posléze olysává, v horní části řídce prutnatě větvená. Listy jsou střídavé; dolní a střední listy jsou lyrovitě peřenoklané až peřenosečné, až 20 cm dlouhé, na bázi s drobnými úkrojky, koncový úkrojek je široce vejčitý až obvejčitý, na okraji nepravidelně zubatý; horní listy jsou obvykle obkopinaté, někdy i s klínovitou bází. Květy tvoří hrozen posléze 15–30 cm dlouhý; stopky květů jsou přímo odstálé, za plodu 6–10 mm dlouhé; kališní lístky jsou eliptické, (3–)4–6 mm dlouhé, přímo odstálé; korunní lístky jsou nehetnaté, 5–10 mm dlouhé, žluté; tyčinek je 6; semeník je dvoupouzdrý. Plodem je čtyřhranná, 2,5–5,5 cm dlouhá šešule; semen bývá 8–12(–20), žlutých nebo tmavohnědých.
Využití: Stará kulturní rostlina, pěstuje se jednak jako listová zelenina, a jednak jako olejnina, resp. pochutina. Obsahuje glukosinolát glukobrassicin. V kultuře je větší počet odrůd, lišících se tvarem listů, odstínem barvy květů i barvou semen. Z rozemletých olejnatých semen se vyrábí ostrá hořčice, tzv. sareptská. Ve střední Evropě se ze směsi semen tohoto druhu a hořčice bílé (Sinapis alba) připravuje oblíbená tzv. hořčice kremžská.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 22. a 23. 1. 2019 (Indie, Kérala, Munnar).