Syn.: Sisymbrium repandum Willd., Brassica humilis DC., Brassicaria repanda (Willd.) Gillet et Magne, Erucastrum repandum (Willd.) Calest., Diplotaxis saxatilis auct., non DC., Diplotaxis repanda (Willd.) Godr., Diplotaxis brassicoides var. brevifolia Rouy in Bull., Guenthera repanda (Willd.) Gómez-Campo
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Brassica repanda
Rozšíření: Druh se vyskytuje v jihozápadní Evropě a severozápadní Africe, je velmi variabilní, v areálu se tedy rozeznává celá řada poddruhů, některé z nich jsou úzce endemické – Brassica repanda subsp. africana, subsp. almeriensis, subsp. baldensis, subsp. blancoana, subsp. cadevallii, subsp. cantabrica, subsp. confusa, subsp. dertosensis, subsp. galissieri, subsp. glabrescens, subsp. gypsicola, subsp. latisiliqua, subsp. maritima, subsp. repanda, subsp. saxatilis, subsp. silenifolia, subsp. turbonis.
V alpské oblasti se vyskytují zřejmě jen poddruhy čtyři, kromě nominátního poddruhu (na našich fotografiích), který je endemitem jihozápadních Alp, jsou to ještě B. r. subsp. saxatilis z nejjižnější části Západních Alp a z Massif Central, B. r. subsp. glabrescens z jihovýchodních Alp a B. r. subsp. baldensis z italské hory Mt. Baldo u Lago di Garda.
Ekologie: Nominátní poddruh B. r. subsp. repanda roste na západoalpských vápencových a břidličných sutích, kamenitých stráních, v nadmořské výšce od 1500 do 2600 m.
Brassica repanda
Popis: Vytrvalá bylina, trsnatá, 5–15 cm vysoká, lodyha je podzemní, dřevnatá, většinou větvená, květonosné bezlisté stvoly jsou poléhavé, vystoupavé až přímé. Listy jsou v přízemních růžicích, jejich řapíky jsou jen do 4 cm dlouhé, čepele kopisťovité až obkopinaté, většinou se zubatým okrajem, lesklé, dužnaté. Květy v koncovém 3–35květém hroznu jsou stopkaté, kališní lístky zelenavé, korunní lístky 7–30 mm dlouhé, žluté, s čepelí úzce zúženou v nehet. Plody jsou 20–50(–80) mm dlouhé šešule zakončené zobánkem. Kvete v červnu až srpnu.
Ohrožení a ochrana: Druh je chráněn zákonem v Itálii.
Brassica repanda
Fotografováno ve dnech 27. 6. 2009 (Francie, v oblasti Col d’Izoard) a 29. 6. 2009 (ve vrcholové partii nad Col du Galibier).