Syn.: Brugmansia bicolor Pers., nom. illeg., Datura rosei Saff., Datura rubella Saff., Datura sanguinea Ruiz et Pav.
Česká jména: harliník strakatý (Presl 1846), durman krvavý (Slavík et al. 2000)
Čeleď: Solanaceae Juss. – lilkovité
Brugmansia sanguinea
Rozšíření: Původní areál leží patrně v horských oblastech Kolumbie a Ekvádoru, snad zasahuje i do severní části Peru, pěstuje se však jako okrasná rostlina i v dalších oblastech Střední i Jižní Ameriky (např. Kostarika, Kuba, jižní Peru, Bolívie aj.), kde může i zplaňovat.
Ekologie: Roste ve vlhkých horských lesích a křovinách, v horských údolích, objevuje se i v sekundární vegetaci, na narušovaných stanovištích a kolem cest, v nadmořských výškách zhruba od 1800 až do 3500 m.
Brugmansia sanguinea
Popis: Keř až menší strom, 2–5 m vysoký. Listy jsou řapíkaté, dolní v obrysu eliptické až vejčité, na okraji chobotnaté až laločnaté, horní listy často celokrajné, na rubu chlupaté. Květy jsou stopkaté, nicí; kalich je 5cípý; koruna je nálevkovitá, s cípy odstálými, nazpět ohrnutými, 17–25 cm dlouhá, až 7 cm široká, řasnatá, až k polovině trubky žlutozelená, výše oranžově červená až červená, na žebrech žlutá, někdy celá žlutá, tyčinek je 5, prašníky jsou volné, 12–18 mm dlouhé. Plodem je vejcovitá tobolka.
Využití: Rostlina nalézala uplatnění v tradiční jihoamerické medicíně, semena jsou silně jedovatá, omamující, připravoval se z nich opojný nápoj zvaný Tonga, který údajně navozoval rituální šílenství. Pěstuje se v tropických i subtropických zahradách a parcích jako okrasná dřevina, v klimatických podmínkách střední Evropy je nezbytné rostlinu uschovat před zimou do bezmrazých prostor. Mnohem častěji se však u nás pěstují kultivary z okruhu Brugmansia arborea a hybridy.
Poznámka: Do rodu Brugmansia je v současnosti započítáváno asi 11 druhů (včetně kříženců), všechny pocházejí z tropů Střední a Jižní Ameriky.
Brugmansia sanguinea
Brugmansia sanguinea
Fotografoval Mário Duchoň, dne 3. 3. 2014 (Ekvádor, Parque nacional El Cajas).