Syn.: Laelia orientalis (L.) Desv.
Čeleď: Brassicaceae Burnett – brukvovité
Bunias orientalis
Rozšíření: Původním je tento druh pravděpodobně v Arménské vysočině, byl zavlečen i na Kavkaz, do Evropy, na západní Sibiř, také na Dálný východ a do Severní Ameriky. U nás byl poprvé doložen v roce 1856, v současnosti je poměrně hojný, avšak v některých oblastech chybí, například v západních a jihovýchodních Čechách, též na severní Moravě.
Ekologie: Ve své domovině roste na loukách, při okraji polí, v blízkosti lidských sídel, u komunikací. U nás se objevuje na ruderálních stanovištích, na železničních náspech, kolem silnic a cest, na mezích i úhorech, především v teplejších oblastech. Místy má jeho šíření až invazivní charakter. Kvete od května do srpna.
Popis: Dvouletá až víceletá bylina, 25–120 cm vysoká, lodyha je přímá, v horní části bohatě větvená, s přisedlými bradavkovitými a krátce stopkatými červenavými žlázkami, jinak lysá nebo s jednoduchými chlupy. Přízemní i lodyžní listy jsou řapíkaté, podlouhlé, lyrovité nebo kracovité, nepravidelně peřenolaločné až peřenodílné. Květy v bohatých hroznovitých květenstvích, korunní lístky jsou bledě žluté. Plody jsou nepravidelně vejcovité, nepravidelně bradavkovitě hrbolkaté, 5–10 mm dlouhé, zúžené v tlustý zobánek.
Bunias orientalisBunias orientalis
Bunias orientalisBunias orientalis
Bunias orientalis
Fotografoval Jindřich Houska, dne 26. 5. 2005 (Srbsko, stráň nad skálami podél Berounky).