Ogier Ghiselin de Busbecq (Augerius Gislenius Busbequius, Augier Ghislain de Busbecq) se narodil dne 28. října 1520 nebo 1521, zemřel v roce 1592. Byl to diplomat ve službách rakouských panovníků.

Narodil se jako nemanželský syn pána de Busbecq a vyrůstal na zámku Busbecq (dnes Bousbecque v severní Francii). Nejdříve studoval na místních školách ve Werviku a Comines (dnes obě města na hranicích Francie a Belgie). Později odešel na studia na Katolickou univerzitu v Lovani (Leuven). Byl zde zapsán v roce 1536 pod jménem Ogier Ghislain de Comines. Později ještě studoval na známých severoitalských univerzitách. V té době patřily západní Flandry habsburským panovníkům a Busbecq (stejně jako jeho otec i děd) si zvolil životní dráhu ve státní službě. Kolem roku 1552 nastoupil do služby k Ferdinandu I. Nejdříve byl v roce 1554 vyslán do Anglie, aby zastupoval Rakousko při sňatku Marie Tudorovny s Filipem II. Španělským. Brzy potom byl jmenován velvyslancem v Osmanské říši u dvora sultána Sulejmana Překrásného (Nádherného, Zákonodárce). Sulejman při válečných taženích dokonce v roce 1529 oblehl Vídeň, kde však byl poražen. Napříč Uhrami vznikla tzv. vojenská hranice, neurčitá linie, na které probíhaly neustálé střety mezi tureckou a habsburskou armádou. V roce 1562 Sulejman získal Sedmihradsko. Busbecqovým úkolem v Istanbulu bylo vyjednání dohod o hranicích mezi Rakouskem (později Svatou říší římskou) a sultánem na sporných územích Transylvánie. Nebyl úspěšný dokud byl vezírem Rustem Paša, nakonec uspěl při jednáních s následujícím vezírem Ali Pašou.
Během svého pobytu v Istanbulu napsal své nejznámější dílo Itinera Constantinopolitanum et Amasianum (1581), později publikované pod názvem A. G. Busbequii D. legationis Turcicae epistolae quattor (také známé v anglickém vydání ze začátku 20. století jako Turkish Letters). Práce je považována za jeden z prvních cestopisů, i když to je souhrn osobní korespondence s přítelem Nicholasem Michaultem, kolegou diplomatem ve Flandrech. V 16. století byly tyto dopisy jedním z mála zdrojů informací o osmanském dvoře. Popisovaly různé politické události, ale i rostliny a zvířenu v Turecku.

Busbecq byl nadšený sběratel, sbíral cenné rukopisy, vzácné mince, rostliny a různé kuriozity. Byl první, kdo poslal asi v roce 1554 tulipánové cibule do Nizozemska svému příteli C. de l´Écluse (Clusius), který je v Nizozemsku aklimatizoval. Tulipány si získaly obrovskou popularitu, lidé je nejen sbírali, ale investovali do nich a za necelé století tulipánová mánie způsobila kolaps nizozemských finančních trhů. Dodnes si každý tulipány spojuje právě s Nizozemskem.
Když se Busbecq vrátil v roce 1562 z Turecka, stal se nejdříve poradcem u dvora císaře Ferdinanda ve Vídni, také vychovatelem jeho vnuků, synů budoucího císaře Maximiliana II. Později byl ve službách Alžběty Rakouské, Maximilianovy dcery provdané za francouzského krále z rodu Valois, Karla IX. V té době ve Francii probíhaly náboženské spory a právě za vlády Karla IX. došlo ke známé Bartolomějské noci. Karel IX. zemřel ve věku 24 let a jeho vdova se vrátila v roce 1575 do Rakouska. Busbecq pak sledoval vývoj francouzské náboženské války pro Rudolfa II. Nakonec se v roce 1592 rozhodl opustit Francii a vracel se do rodných západních Flander, byl ale cestou napaden a oloupen členy Katolické ligy blízko Rouenu. Krátce potom zemřel. Posmrtně vyšly jeho dopisy Rudolfovi II. o životě a politice na francouzském dvoře (Epistolae ad Rudolphum II. Imperatorem e Gallia scriptae, 1630).
Tulipa