Syn.: Buxanthus hildebrandtii (Baill.) Tiegh., Buxus calophylla Pax, Garcinia buxifolia Chiov.
Čeleď: Buxaceae Dumort – zimostrázovité
Buxus hildebrandtii
Rozšíření: Je rozšířený v tropické Africe, Somálsku, Etiopii, Džibuti a v Jemenu (na ostrově Sokotra).
Ekologie: Roste na nevápenatých skalách – na čedičových vyvřelinách s rozptýlenými stromy, v nadmořské výšce od 300 až do 2000 m.
Buxus hildebrandtii
Popis: Keř nebo malý strom do 6 m výšky, někdy až 9 m, s větvemi do 15 cm v průměru, s šedou kůrou s podélnými pruhy a prasklinami. Listy jsou jednoduché, vstřícné, s velmi krátkým řapíkem, 2,5–6 cm dlouhé, 0,5–2,5 cm široké, obvejčité, obkopinaté nebo eliptické, na vrcholu okrouhlé, často s mělkým vrubem, vzácně zašpičatělé, u báze klínovité, kožovité, jemně tečkované na obou stranách povrchu, s četnými málo zřetelnými žilkami. Květenství je úžlabní nebo koncové, krátce stopkaté nebo bez stopky, sestávající ze svazků terminálního samičího květu obklopeného dvěma samčími, s kopinatými člunkovitými listeny slabě ochlupenými na okraji. Samčí mají 4 tyčinky, nitka je 3 mm dlouhá, prašník zakřivený, semeník zakrnělý. Plody jsou vejčité tobolky, 1–1,5 cm dlouhé, asi 0,7 cm v průměru, pukají 3 chlopněmi, semena elipsoidní, hnědá, lesklá, 5–7 mm dlouhá.
Buxus hildebrandtii
Buxus hildebrandtii
Využití: Rostlina je jedovatá. Odvar je na africkém kontinentu široce užíván v lidové medicíně – proti horečce, při revmatismu, malárii, venerických chorobách i jinde. Nyní se provádí výzkum účinků steroidních alkaloidů izolovaných z této rostliny. Byla také zjištěna vysoká účinnost metanolových výtažků na rakovinné buňky.
Dřevo je husté a tvrdé, užívá se k vyřezávání drobných předmětů – lžiček, misek, hřebenů, větší kusy dřeva na krovy.
Buxus hildebrandtii
Buxus hildebrandtii
Fotografováno dne 21. 4. 2010 (Jemen, ostrov Sokotra, Firmihin).