Česká jména: pušpan (Hájek 1562, Zalužanský 1592, Veleslavín 1598), pušpán (Kropf 1753), zimostraz obecný (Presl 1819), zimostráz obecný (Opiz 1852), zimostráz obecný, pušpán, krušpánek (Sloboda 1852), zimostráz obecný, pušpan (Čelakovský 1879, Polívka 1912), zimostráz vždyzelený (Dostál 1950, Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: zimozeleň obecný (Novacký 1936), buxus vždyzelený (Dostál 1950), krušpán vždyzelený (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Buxaceae Dumort – zimostrázovité
Buxus sempervirens
Původ: Západní, střední a jižní Evropa, severní Afrika, Malá Asie – převážně oblast kolem Mediteránu. Nejzápadnější místo výskytu leží v jihovýchodní Anglii u řeky Mole, v kontinentální Evropě ohraničuje severní hranice rozšíření Centrální masiv ve Francii, izolované lokality v údolí řeky Maas v Belgii, údolí řeky Mosel (Německo, Lucembursko), dále přes Vogézy (jižní Alsasko), jižní Bádensko, pohoří Jura, jižní údolí řeky Wallis v Rakousku, sever Itálie – okolí jezera Lago di Garda (na Apeninském poloostrově chybí), Korsika, Sardinie, Srbsko, Chorvatsko, Makedonie, Albánie, Jugoslávie, Řecko, nejvýchodněji v Turecku v severovýchodní části Pontického pohoří. V oblasti Kavkazu nahrazen dvěma příbuznými druhy. Jižní hranice areálu probíhá přes severní okraj Afriky (Alžírsko, Libye, Maroko). Vertikální rozmezí 100–2000 m n. m. – Řecko. Třetihorní relikt. Široce pěstovaný druh, v některých oblastech může i zplaňovat (např. Azorské ostrovy).
Ekologie: Roste v keřovém patře smíšených lesů, v houštinách, křovinách (garrigue), na skalnatých svazích i ve skalních puklinách. Převážně na vápencích. Poměrně nenáročná dřevina, snáší vysoké teploty, sucha, odolná vůči mrazu, daří se jí na slunci i v zástinu. Nejčastěji v xerotermofilních společenstvech na skalnatých svazích v doprovodu s dřevinnými druhy Pinus sylvestris, Pinus nigra, Pinus halepensis, Pinus heldreichii, Juniperus oxycedrus, J. phoenicea, Taxus baccata, Quercus pubescens, Q. cerris, Q. illex, Fagus sylvatica, Amelanchier ovalis, Cotinus coggygria, Phillyrea latifolia, Pistacia terebinthus, Rhamnus alaternus, Jasminum fruticans, Acer opalus, Coronilla emerus, Spartium junceum, Cytisophyllum sessilifolium, Berberis vulgaris atd. Ve východní části areálu s Fagus orientalis, Picea orientalis, Rhododendron ponticum, Rubus platyphyllos aj.
Buxus sempervirens
Popis: Jednodomý, vždyzelený, velmi hustý keř nebo nízký strom, dorůstající 1–6 m (výjimečně až 16 m) výšky a do 20 cm (výjimečně 45 cm) v průměru kmene. Borka světlá, žlutohnědá, svraskalá, později rozbrázděná. Letorosty krátké, čtyřhranné, olivově zelené, zpočátku chlupaté, později olysalé, hustě olistěné. Listové pupeny drobné, přisedlé, kryté hnědavými šupinami; květní pupeny kratičce stopkaté, 2–3 mm velké, kulaté světle hnědé. Listy jednoduché, vstřícné, vejčité až vejčitě podlouhlé, nebo podlouhle eliptické, tupé nebo na konci slabě vykrojené, na okraji mírně ohrnuté, 1–2,5 cm dlouhé, 0,5–1,5 cm široké, kožovité, na líci lysé, lesklé, tmavě zelené, na rubu matně bledě až žlutě zelené. Podél hlavního nervu je pruh světlých teček, u mladých listů i chloupky. Květenství v úžlabních klubíčkách. Květy drobné, jednopohlavné, pravidelné, koruna chybí. Samičí uprostřed klubíčka, s 5–6 zelenavými listénci, a 3 pouzdrým semeníkem, samčí okolo pestíkového květu se 4 kališními lístky a 4 tyčinkami a zakrnělým pestíkem. Plodem je třírohá tobolka pukající 3 chlopněmi. Semena po 2 v každém pouzdře, černá, lesklá. Kvete v březnu až dubnu, plody dozrávají začátkem podzimu (srpen, září). Dožívá se věku kolem 500–600 let.
Ohrožení a ochrana: V sousedním Německu je zařazen ke zvláště chráněným druhů.
Buxus sempervirensBuxus sempervirens
Buxus sempervirensBuxus sempervirens
Využití: Zimostráz vždyzelený má nažloutlé roztroušeně pórovité dřevo bez jádra. Je jemně vláknité, jedno z nejhustších dřev Evropy. Používalo se už od dob neolitu jako materiál pro četné výrobky. Sloužilo k výrobě hudebních nástrojů (flétny, klarinety, hoboje, fagoty), ozdobných krabic, hřebenů, tabatěrek, kalamářů, dýmkových hlaviček, židlí, stojanů, různých ozdobných předmětů, dřevorytů, tkalcovských člunků apod.
Buxus sempervirens
Jedovatá dřevina, otrava se projevuje zvracením, kolikou, průjmem, svalovou slabostí a zástavou dechu. Při užití většího množství může nastat smrt už po 12–24 hodinách.V lidovém léčitelství dříve hojně užívaná droga. Kůra i listy obsahují malé množství silice a alkaloidy (buxin, parabuxin, buxinidin, atd.). V minulosti se používaly k výrobě tinktury užívané jako laxativum, antirevmatikum a antipyretikum. Rozdrcené dřevo se užívalo k léčbě dny, kožních nemocí, revmatismu, také jako náhražka chininu při střídavé zimnici. Pro nepříznivé vedlejší účinky se však od léčení zimostrázem upustilo.
Buxus sempervirens
Jako okrasná dřevina zastává zimostráz významné místo v parkové a zahradní kultuře už od starověku s dalším bohatým rozšířením v době baroka a rokoka (stříhané bizarní i geometrické tvary, labyrinty). V současnosti jedna z nejčastěji pěstovaných dřevin parků a zahrad. Výborně snáší sestřih a tvarování. Je možné ho množit dělením, nejčastěji však vyzrálými řízky (často uváděn jako školní příklad rozmnožování stálezelených dřevin).
Buxus sempervirens
Fotografováno od 28. 4. do 2. 5. 2007 (Francie, okolí Orpierre) a listopad 2004 (Lednice, zámecký park).