Rostliny a hmyz 1. – byliny a tesaříkovití

V tomto seriálu bychom se chtěli alespoň částečně dotknout jistě velmi zajímavého tématu, kterým je vztah rostlin a hmyzu. Řada rostlin by bez opylovačů existovat nemohla, mnozí zástupci světa hmyzu jsou zase naprosto vázáni na rostliny.
V prvním díle našeho seriálu se podívejme na vazby brouků čeledi tesaříkovitých (Cerambycidae) k rostlinám. Tato ekologická vazba je velmi pevná, existence všech druhů tesaříků je na rostlinách přímo závislá, neboť jejich larvy se vyvíjejí v jejich kořenech, stoncích, kmenech, větvích, a to jak živých tak již odumřelých rostlin.
Tesaříkovití jsou čeledí řádu brouků, a ti jak známo patří (spolu s motýly, blanokřídlými a dalšími řády) mezi hmyz s proměnou dokonalou. Školní léta jsou již dávno za námi, a tak si připomeňme, co že to znamená. Hmyz s proměnou dokonalou prochází při vývoji jedince celkem čtyřmi stádii – vajíčko, larva, kukla a dospělec. Larva je od dospělce zcela odlišná jak morfologicky, tak způsobem života a získáváním potravy (vzpomeňte na neohrabanou „ošklivou“ housenku okusující listy a elegantního motýla, sajícího nektar). Larvy tesaříků mají většinou válcovitý tvar, jsou bílé až žluté barvy, mají výrazně vyvinutá kusadla a jejich jediným cílem je v co nejkratší době nastřádat co nejvíce zásobních živin potřebných k přeměně v dospělce. Dospělí tesaříci často nepřijímají potravu vůbec nebo jen minimálně, jejich hlavním úkolem je najít si v průběhu krátkého života (dospělci většinou žijí jen několik týdnů až měsíců) partnera opačného pohlaví, spářit se a naklást vajíčka. Larvální stadium naopak trvá mnohem delší dobu, velmi často rok až dva, ale v některých případech až deset a více let.
Jak již bylo zmíněno, larvy tesaříků se vyvíjejí buďto v živých, nebo již odumřelých pletivech rostlin, a to jak bylin, tak i keřů a stromů. V této první části se budeme věnovat pouze skupině tesaříků, jejichž larvy se vyvíjejí v pletivech živých bylin.

Rody, jejichž vývoj probíhá v pletivech kořenů a stonků živých bylin, patří k vývojově nejmladším a nejmodernějším skupinám čeledi tesaříkovitých, na rozdíl od těch fylogeneticky nejstarších (patří mezi ně zejména podčeleď piluny – Prioninae), kteří se naopak vyvíjejí v odumřelém dřevě, mnohdy již v pokročilém stádiu rozkladu.
Mezi tyto moderní „bylinožravé“ skupiny tesaříků patří zejména druhy tribu Dorcadionini, Agapanthiini, většina druhů tribu Phytoeciini a několik dalších druhů rodů Brachyta, Cortodera, Echinocerus, Chlorophorus, Vadonia aj.
Vadonia bisignata
Pojďme se blíže podívat na to, jakým způsobem probíhá vývoj larev těchto druhů.
Jak jsme si již řekli, hlavním „cílem“ larev je v co nejkratší době vyrůst a nastřádat ve svém těle energetické zásoby potřebné k metamorfóze v dospělce (imago). U druhů žijících ve dřevě to zhledem k nízké výživnosti substrátu trvá často i několik let. Druhy vázané vývojem na byliny tolik času nemají a musí to zvládnout ve většině případů během jednoho vegetačního období. Samozřejmě i zde jsou výjimky, kdy larvy potřebují ke svému vývoji roky dva, ale toto je možné pouze u druhů vyvíjejících se v trvalkách, kdy larvy přezimují v kořenech či oddencích živné rostliny a svůj vývoj dokončí v druhém roce. Avšak u většiny druhů proběhne vývoj larvy v období od jara do podzimu, kdy je larva již vyspělá a na počátku dalšího vegetačního období se zakuklí a přemění v imago.
Cortodera steineri
Po poznání této skutečnosti nás jistě nepřekvapí, že většina druhů, ne-li všechny, je výrazně teplomilných. Jednoduše řečeno, žijí ponejvíce tam, kde je nejdelší vegetační období jejich živných rostlin. Jistě si snadno představíme, že na vrcholcích hor, kde sníh roztává v květnu a v září či říjnu opět napadne, nebudou mít tyto druhy k dispozici dostatečně dlouhou vegetační periodu ke svému vývoji. Centrem rozšíření těchto skupin tesaříků je tudíž okolí Středozemního moře a Malá Asie, do našich končin zasahují přes Panonii až na jižní Moravu, některé druhy se vyskytují také v teplejších částech Čech. Pouze minimum druhů (Agapanthia intermedia, Agapanthia villosoviridescens, Opsilia coerulescens) vystupuje až do podhůří.
Agapanthia intermedia

Opsilia coerulescens

Pojďme si celou vývojovou „anabázi“ ukázat na některém „vzorovém“ druhu tesaříka. Za něj nám poslouží například Opsilia coerulescens (Scopoli, 1763). Tento poměrně hojný druh se vyskytuje v teplejších oblastech celé České republiky, místy vystupuje i do pahorkatin. Je typickým oligofágem, což znamená, že se vyvíjí v několika příbuzných druzích bylin, v tomto případě rostlinách čeledi Boraginaceae – brutnákovité. Nejčastější živnou rostlinou je u nás všude běžný, statný hadinec obecný (Echium vulgare), ale vývoj byl zaznamenán také v pilátu (Anchusa sp.) kamejce (Lithospermum sp.), užance (Cynoglossum sp.) a voskovce menší (Cerinthe minor). Dospělí brouci se vyskytují od května do června. Jsou nejaktivnější za slunného, teplého počasí, kdy posedávají na živných rostlinách, ale při sebemenším vyrušení bleskově odlétají či se pouštějí a padají do podrostu. Oplodněné samičky vykusují kusadly do baze stonků živných rostlin mělké jamky, do kterých kladélkem umisťují po jednom vajíčku. Za několik dnů se vylíhne larvička, která začne vykousávat chodbu v dolní části stonku a zejména pak v kůlovitém kořeni.
Tato činnost v drtivé většině nevede k odumření rostliny, na první pohled není napadená rostlina nikterak nápadná a poměrně bez problémů dožije konce svého vegetační období, vykvete a vytvoří semena. Na konci léta – nejčastěji v průběhu září, tou dobou již „dospělá“ larva stonek ve výšce cca dvou až pěti centimetrů nad zemí tzv. okroužkuje, čímž celá horní část stonku odpadne. Důvod tohoto není zcela znám, ale nabízí se ten důvod, že pozdější sněhová pokrývka či vítr by mohly odumřelý a suchý stonek rostliny zlomit v nejvíce oslabeném místě, což je místo na přechodu stonku a kořene, kde larva přezimuje. V tom případě by zcela jistě došlo k jejímu uhynutí. Na jaře, jakmile teploty vystoupají k 15 °C, se larva zakuklí a v polovině května (v chladnějších oblastech až koncem května či počátkem června) se vylíhne imago a opouští svou podzemní kukelní komůrku.
Opsilia coerulescens
Obdobným způsobem se vyvíjejí i ostatní druhy tribu Phytoeciini. U některých druhů, například našich druhů Phytoecia pustulata (Schrank, 1776) a Musaria argus (Froehlich, 1793), proběhne proměna v dospělce již na podzim. Imago tím získá náskok a může opustit kukelní komůrku již v časném jaře, často již v druhé polovině dubna. Jiné druhy zase po prvním roce, kdy přezimují ve stadiu larvy, setrvávají ve svých kukelních komůrkách, celou druhou sezonu prodělávají takzvanou diapauzu, tzn. že nepřijímají potravu, pouze se v průběhu léta přemění v imago, které nadále zůstává ve své kukelní komůrce a opouští ji až na jaře dalšího roku. Kompletní vývoj tak trvá dva roky. Mezi tyto druhy patří například u nás žijící Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781) a Phytoecia icterica (Schaller, 1783).

Obdobně probíhá vývoj i tesaříků rodu Agapanthia. Naopak zcela odlišný způsob života larev je u druhů tribu Dorcadionini. U nás žijí čtyři druhy rodu Dorcadion, z toho pouze dva druhy hojněji, a to jen na jižní Moravě. Jedná se o čistě stepní tesaříky, v celém Palearktu (zejména na Pyrenejském poloostrově, Balkánu, Turecku a Střední Asii) je tato úspěšná skupina zastoupena několika sty druhy. Larvy Dorcadionů žijí volně v půdě a živí se okusováním kořínků různých druhů travin a bylin. V půdě se také kuklí. Patří mezi nejjarnější druhy tesaříků – nelétavá imaga pobíhají v teplých letech již od konce března, jinak v dubnu a květnu, nejčastěji po výslunných stráních a lučních cestách.
Carinatodorcadion fulvum
Takže v tomto prvním díle jsme se seznámili s vývojem „travních“ druhů tesaříků. V dalších dílech si přiblížíme druhy vázané na dřeviny, nejprve se zaměříme na druhy vyvíjející se v našich keřích, v dalších dílech na druhy „stromové“.

Druhy našich tesaříků, jejichž vývoj probíhá v bylinách a jejich živná rostlina:
Brachyta interrogationis (Linnaeus, 1758) – kakost lesní (Geranium sylvaticum)
Cortodera villosa Heyden, 1876 – chrpa luční (Centaurea jacea) a chrpa latnatá (Centaurea stoebe)
Vadonia unipunctata (Fabricius, 1787) – druhy rodu Kanutia a Scabiosa, nejčastěji chrastavec rolní (Knautia arvensis)
Paraplagionotus (Echinocerus) floralis (Pallas, 1733) – různé druhy rodů Euphorbia, Medicago, Achillea
Chlorophorus hungaricus Seidlitz, 1891 – bílojetel pětilistý (Dorycnium pentaphyllum)
Pedestredorcadion pedestre (Poda, 1761) – kořínky různých druhů trav a bylin
Pedestredorcadion scopolii (Herbst, 1784) – kořínky různých druhů trav a bylin
Carinatodorcadion aethiops (Scopoli, 1763) – kořínky různých druhů trav a bylin
Carinatodorcadion fulvum (Scopoli, 1763) – kořínky různých druhů trav a bylin
Agapanthia cardui (Linnaeus, 1767) – zejména bodláky a pcháče rodů Carduus, Cirsium a Onopordon, ale také jiné byliny – Salvia, Urtica
Agapanthia cynarae (Germar, 1817) – zejména bodláky a pcháče rodů Carduus, Cirsium a Onopordon, ale také jiné byliny – Aconitum, Acanthus
Agapanthia dahli (Richter, 1821) – zejména bodláky a pcháče rodů Carduus, Cirsium a Onopordon, ale také jiné byliny – Heracleum, Daucus, Ferula
Agapanthia intermedia Ganglbauer, 1884 – chrastavec rolní (Knautia arvensis)
Agapanthia kirbyi (Gyllenhal, 1817) – různé druhy divizen (Verbascum)
Agapanthia villosoviridescens (De Geer, 1775) – různé druhy rodů Urtica, Angelica, Chaerophyllum, Artemisia, Salvia, Aconitum
Agapanthia violacea (Fabricius, 1775) – různé druhy rodů Medicago, Scabiosa, Onobrychis, Echium, Salvia
Calamobius filum (Rossi, 1790) – trávy čeledi lipnicovitých (Poaceae) – Hordeum, Triticum, ale i Hedysarum
Cardoria scutellata (Fabricius, 1792) – srpek obecný (Falcaria vulgaris)
Musaria affinis (Harrer, 1784) – různé druhy čeledi miříkovitých (Apiaceae) – Chaerophyllum, Pastinacia, Bupleurum
Musaria argus (Frölich, 1793) – různé druhy seselu (Seseli)
Opsilia coerulescens (Scopoli, 1763) – různé druhy čeledi brutnákovitých (Boraginaceae) Echium, Cerinthe, Cynoglossum, Anchusa, Symphytum, Lithospermum, Lappula, Lycopsis
Opsilia uncinata (Redtenbacher, 1842) – voskovka menší (Cerinthe minor)
Phytoecia caerulea (Scopoli, 1772) – různé druhy čeledi brukvovitých (Brassicaceae) – Sinapis, Sisymbrium, Rapistrum
Phytoecia cylindrica (Linnaeus, 1758) – různé druhy čeledi miříkovitých (Apiaceae) – Pastinacia sativa, Daucus carota
Phytoecia icterica (Schaller, 1783) – různé druhy čeledi miříkovitých (Apiaceae) – Pastinacia, Daucus, Pimpinella, Heracleum
Phytoecia nigricornis (Fabricius, 1781) – vratič obecný (Tanacetum vulgare), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris)
Phytoecia pustulata (Schrank, 1776) – různé druhy čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) – Achillea, Tanacetum, Chrysanthemum, Pyrethrum
Phytoecia virgula (Charpentier, 1825) – různé druhy rodu Achillea, Artemisia, Daucus, Tanacetum, Inula, Hieracium
Oberea (Amaurostoma) euphorbiae (Germar, 1813) – pryšec bahenní (Euphorbia palustris)
Oberea (Amaurostoma) erythrocephala (Schrank, 1776) – pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias)
Oberea (Amaurostoma) moravica Kratochvíl, 1989 – pryšec bahenní (Euphorbia palustris)