Zatímco centrální část Evropy je posedlá vyměřováním středu našeho kontinentu, její okrajové údy hledají zase jeho nejspravedlivější konec. Bylo to tak vždycky. Kdo z našinců by třeba neznal Jiráskovo vyprávění o cestě Z Čech až na konec světa, jehož podkladem bylo putování pana Lva z Rožmitálu v letech 1465–67? Pro našeho hrdinu byl tehdy pravým koncem světa galicijský mys Cabo Finisterre – jak jinak by se měl konec světa jmenovat. Za ním prý už nebylo nic, zhola nic, jen moře, moře a moře.
Cabo de São Vicente
V trochu jiné optice viděl existenci konce světa zase starořecký geograf Strabón, ten za poslední píď tehdejšího světa označil jihoportugalský mys Cabo de São Vicente. Staří Řekové tomuto kousku země vystrčenému do Atlantiku říkávali Ophiussa, Římané zas Promontorium sacrum. V době umělých satelitů a přesného měření povrchu planety to máme snadné, hravě můžeme říci, že nejzápadnějším koncem Evropy je portugalský mys Cabo da Roca, ležící nedaleko památné Sintry, zatímco nejjižnějším je zase andaluský mys Punta de Tarifa v Gibraltarském průlivu. Jenže co tehdy… A tak pěkně poučeně a popravdě si tedy dnes přiznejme, že jsme se zrovna spolu ocitli na evropském konci jen nejjihozápadnějším.
Cabo de São Vicente
V bufetu s potrhlým názvem „Letzte Bratwurst vor Amerika“ se mluví bavorsky, anglicky a portugalsky, pro zástupy turistů z celého světa je to nejspíš dobré místo k pobavení. Nu což, třeba může být i dost exotické posilnit se na tomto vzdáleném místě norimberskými a durynskými klobásami. A v těsné blízkosti onoho umaštěného bufetu, jen na úzkém výběžku strmě padajícím do moře, stojí maják Farol do Cabo de São Vicente. Ten dnešní tu byl vztyčen teprve v roce 1846, jeho okolí bylo ale osídleno od nepaměti, význačné body v krajině přece vždy přitahovaly pozornost lidí. Podle legendy našlo právě tady na čas odpočinek tělo umučeného svatého Vincence ze Zaragozy, patrona námořníků a vinařů. Počátky zdejší pevnosti sahají do doby vlády portugalského krále Manuela I. (1495–1521). V 16. století byl na tomto místě vystavěn i klášter. Avšak snadné to tu asi nikdy nebylo – v roce 1587 tady řádil významný britský aristokrat a námořní lupič Francis Drake, v roce 1755 i tuto část Portugalska zničilo apokalyptické lisabonské zemětřesení, až sem tehdy dosáhlo tsunami. S rekonstrukcí místa se začalo až v roce 1793. A nejednou se tady taky válčilo – ono se u vody přitrefí ledasco hned. Snad nejslavnější bitva se tu odehrála 14. února 1797, když se tu střetly britská a španělská flotila. Právě tady se poprvé vyznamenal pozdější věhlasný trafalgarský admirál Nelson.
Cabo de São Vicente
Pouhé 4 km na východ od mysu Cabo de São Vicente leží ještě druhý pozoruhodný bod jihoportugalského pobřeží, Ponta de Sagres. Tato část už tak opuštěná není, v okolí se z moře nezvedají jen strmé útesy, objevíme tady také pěkné pláže, hned za nimi i turistická zařízení, obytné čtvrti, samozřejmě nechybí ani zde pevnost a maják. Do našeho následujícího soupisu místní květeny jsme zahrnuli i tuto velmi blízkou lokalitu.
Ponta de Sagres
Roční průměrná teplota dosahuje v jižním Portugalsku 18 °C, v létě teploty stoupají na 31 °C, pro podzim je charakteristická teplota od 15 do 20 °C, v zimě většinou teploměr neklesá pod nulu. Úhrnné srážky dosahují asi 600 mm, sníh je zde raritou. Klima je tedy mediteránní, avšak výrazněji ovlivňované Atlantikem, vyprahlou krajinu, kterou známe třeba z červnového jihu Francie nebo Chorvatska, tu rozhodně nenajdete ještě ani v říjnu.
Ryze floristicky patří tato oblast k Jihozápadomediteránní provincii. Zdejší vápencové skalnaté útesy se zvedají do nadmořské výšky okolo 40 m, za nimi terén pokračuje poměrně rovnou plošinou. Pobřeží místy lemují i písčité pláže a duny. Les v této oblasti určitě nehledejme, i křoviny jsou poměrně vzácné, vše ovlivňuje častý silný vítr od Atlantiku. Rozhodně ale nečekejme ani skalnatou poušť. Botanických zajímavostí tu roste celá řada. K místním endemitům s jihoportugalským areálem patří například cibulovitá Bellevalia hackelii, dvojštítek Biscutella sempervirens subsp. vincentina, bělokvětý cist Cistus ladanifer subsp. sulcatus, slanomilná mrkev Daucus carota subsp. halophilus, hojnější Dittrichia viscosa subsp. revoluta i poměrně vzácná Dittrichia maritima, vzácný pobřežní průtržník Herniaria algarvica, limonka Limonium nydeggeri, modrobílá lnice Linaria algarviana, stříbřitá ožanka Teucrium vicentinum, půvabná keříčková mateřídouška Thymus camphoratus. Naprostými místními raritami jsou potom úzce endemická silenka Silene rothmaleri a hlodáš Ulex erinaceus.
Ponta de Sagres
Tímto výčtem floristických pozoruhodností však rostlinný svět tohoto konce Evropy rozhodně nekončí. Mimo jiné zde najdete ještě i tyto rostliny:

Aetheorhiza bulbosa (Asteraceae)
Ajuga iva (Lamiaceae)
Allium ampeloprasum (Amaryllidaceae)
Anacamptis morio (Orchidaceae)
Anacyclus radiatus (Asteraceae)
Anagallis arvensis (Primulaceae)
Andryala integrifolia (Asteraceae)
Anemone palmata (Ranunculaceae)
Anthyllis vulneraria subsp. maura (Fabaceae)
Arisarum simorrhinum (Araceae)
Armeria pungens (Plumbaginaceae)
Asparagus acutifolius (Asparagaceae)
Asparagus albus (Asparagaceae)
Asparagus aphyllus (Asparagaceae)
Asperula hirsuta (Rubiaceae)
Asphodelus fistulosus (Xanthorrhoeaceae)
Astragalus tragacantha (Fabaceae)
Atractylis cancellata (Asteraceae)
Atriplex halimus (Amaranthaceae)
Bartsia trixago (Orobanchaceae)
Bellevalia hackelii (Asparagaceae)
Beta maritima (Amaranthaceae)
Biscutella sempervirens subsp. vicentina (Brassicaceae)
Bituminaria bituminosa (Fabaceae)
Blackstonia perfoliata (Gentianaceae)
Borago officinalis (Boraginaceae)
Briza maxima (Poaceae)
Cachrys libanotis (Apiaceae)
Cakile maritima (Brassicaceae)
Calendula suffruticosa (Asteraceae)
Calystegia soldanella (Convolvulaceae)
Campanula erinus (Campanulaceae)
Carlina hispanica (Asteraceae)
Carpobrotus edulis (Aizoaceae)
Carthamus caeruleus (Asteraceae)
Centaurium erythraea (Gentianaceae)
Chamaerops humilis (Arecaceae)
Cistus albidus (Cistaceae)
Cistus crispus (Cistaceae)
Cistus ladanifer subsp. sulcatus (Cistaceae)
Cistus monspeliensis (Cistaceae)
Cistus salviifolius (Cistaceae)
Convolvulus althaeoides (Convolvulaceae)
Corema album (Ericaceae)
Coronilla glauca (Fabaceae)
Corynephorus canescens (Poaceae)
Crithmum maritimum (Apiaceae)
Crocus serotinus (Iridaceae)
Crucianella maritima (Rubiaceae)
Cuscuta epithymum (Convolvulaceae)
Cynara cardunculus (Asteraceae)
Cynoglossum creticum (Boraginaceae)
Cyperus capitatus (Cyperaceae)
Dactylis glomerata (Poaceae)
Daphne gnidium (Thymelaeaceae)
Daucus carota subsp. halophilus (Apiaceae)
Dipcadi serotinum (Asparagaceae)
Diplotaxis siifolia subsp. vicentina (Brassicaceae)
Dittrichia maritima (Asteraceae)
Dittrichia viscosa subsp. revoluta (Asteraceae)
Dorycnium hirsutum (Fabaceae)
Echium plantagineum (Boraginaceae)
Emex spinosa (Polygonaceae)
Erophaca baetica (Fabaceae)
Eryngium campestre (Apiaceae)
Eryngium dilatatum (Apiaceae)
Eryngium maritimum (Apiaceae)
Ferula communis subsp. catalaunica (Apiaceae)
Frankenia boissieri (Frankeniaceae)
Frankenia laevis (Frankeniaceae)
Fritillaria lusitanica (Liliaceae)
Galactites tomentosus (Asteraceae)
Genista hirsuta (Fabaceae)
Glandora prostrata (Boraginaceae)
Halimium calycinum (Cistaceae)
Helianthemum ledifolium (Cistaceae)
Helianthemum marifolium (Cistaceae)
Helichrysum italicum subsp. picardii (Asteraceae)
Herniaria algarvica (Caryophyllaceae)
Hyacinthoides vicentina (Asparagaceae)
Iberis procumbens (Brassicaceae)
Inula crithmoides (Asteraceae)
Iris xiphium (Iridaceae)
Jasminum fruticans (Oleaceae)
Juniperus phoenicea subsp. turbinata (Cupressaceae)
Lagurus ovatus (Poaceae)
Lathyrus aphaca (Fabaceae)
Lavandula stoechas (Lamiaceae)
Limonium ferulaceum (Plumbaginaceae)
Limonium nydeggeri (Plumbaginaceae)
Limonium ovalifolium (Plumbaginaceae)
Limonium virgatum (Plumbaginaceae)
Linaria algarviana (Plantaginaceae)
Linaria amethystea (Plantaginaceae)
Linum bienne (Linaceae)
Linum trigynum (Linaceae)
Lobularia maritima (Brassicaceae)
Lotus creticus (Fabaceae)
Lotus edulis (Fabaceae)
Lycium intricatum (Solanaceae)
Malcolmia littorea (Brassicaceae)
Malva hispanica (Malvaceae)
Medicago littoralis (Fabaceae)
Medicago marina (Fabaceae)
Misopates calycinum (Plantaginaceae)
Moraea sisyrinchium (Iridaceae)
Muscari comosum (Asparagaceae)
Narcissus obesus (Amaryllidaceae)
Neatostema apulum (Boraginaceae)
Nepeta tuberosa (Lamiaceae)
Olea europaea var. sylvestris (Oleaceae)
Oncostema monophyllos (Asparagaceae)
Onobrychis humilis (Fabaceae)
Ononis natrix (Fabaceae)
Ononis ramosissima (Fabaceae)
Ophrys fusca (Orchidaceae)
Ophrys speculum (Orchidaceae)
Ophrys tenthredinifera (Orchidaceae)
Orchis conica (Orchidaceae)
Orobanche foetida (Orobanchaceae)
Osyris alba (Santalaceae)
Osyris lanceolata (Santalaceae)
Oxalis pes-caprae (Oxalidaceae)
Pallenis maritima (Asteraceae)
Pallenis spinosa (Asteraceae)
Pancratium maritimum (Amaryllidaceae)
Paronychia argentea (Caryophyllaceae)
Patellifolia patellaris (Amaranthaceae)
Phagnalon rupestre (Asteraceae)
Phillyrea angustifolia (Oleaceae)
Phlomis purpurea (Lamiaceae)
Pistacia lentiscus (Anacardiaceae)
Plantago afra (Plantaginaceae)
Plantago coronopus (Plantaginaceae)
Plantago lagopus (Plantaginaceae)
Plantago serraria (Plantaginaceae)
Polygala monspeliaca (Polygalaceae)
Polygala vulgaris (Polygalaceae)
Prangos trifida (Apiaceae)
Prasium majus (Lamiaceae)
Prospero autumnale (Asparagaceae)
Pulicaria odora (Asteraceae)
Quercus coccifera (Fagaceae)
Reichardia gaditana (Asteraceae)
Reseda lutea (Resedaceae)
Reseda luteola (Resedaceae)
Rhamnus alaternus (Rhamnaceae)
Rosmarinus officinalis (Lamiaceae)
Rubia peregrina (Rubiaceae)
Rumex bucephalophorus (Polygonaceae)
Ruscus aculeatus (Asparagaceae)
Ruta angustifolia (Rutaceae)
Ruta montana (Rutaceae)
Salsola kali (Amaranthaceae)
Salsola vermiculata (Amaranthaceae)
Salvia verbenaca (Lamiaceae)
Scabiosa atropurpurea (Caprifoliaceae)
Scolymus hispanicus (Asteraceae)
Sedum sediforme (Crassulaceae)
Serapias strictiflora (Orchidaceae)
Schoenus nigricans (Cyperaceae)
Sideritis arborescens subsp. lusitanica (Lamiaceae)
Silene colorata (Caryophyllaceae)
Silene gallica (Caryophyllaceae)
Silene rothmaleri (Caryophyllaceae)
Smilax aspera (Smilacaceae)
Spiranthes spiralis (Orchidaceae)
Stachys germanica (Lamiaceae)
Stipa tenacissima (Poaceae)
Suaeda vera (Amaranthaceae)
Tamarix africana (Tamaricaceae)
Teucrium haenseleri (Lamiaceae)
Teucrium pseudochamaepitys (Lamiaceae)
Teucrium vicentinum (Lamiaceae)
Thapsia villosa (Apiaceae)
Thymbra capitata (Lamiaceae)
Thymus camphoratus (Lamiaceae)
Thymus carnosus (Lamiaceae)
Triplachne nitens (Poaceae)
Tripodion tetraphyllum (Fabaceae)
Tulipa sylvestris subsp. australis (Liliaceae)
Ulex erinaceus (Fabaceae)
Ulex genistoides subsp. spectabilis (Fabaceae)
Umbilicus rupestris (Crassulaceae)
Urginea maritima (Asparagaceae)
Valantia muralis (Rubiaceae)
Valeriana tuberosa (Caprifoliaceae)
Viola arborescens (Violaceae)
Ponta de Sagres
Je snad tedy nad nejmodřejší nebe jasnější, že i naprostý konec světa – byť by byl třeba i promaštěn všemi německými buřty a ostřílen nejkrvelačnějšími britskými admirály – rozhodně nemusí být jen vyprahnou pustinou zmítanou bouřlivými větry a bičovanou vlnami oceánu. Něžné, jemné, květinami provoněné Portugalsko, při pohledu na tvou neokázalou krásu netřeba se stydět za vlhké oči.
Ponta de Sagres
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 16. 10. 2015.