Čeleď: Ranunculaceae Juss. – pryskyřníkovité
Rozšíření: Endemit velmi malé části jižních vápencových Alp, kde roste pravděpodobně pouze ve skupině Monte Baldo na pomezí italských provincií Veneto a Trentino-Alto Adige. Zřejmě evolučně velmi starý, reliktní druh, jehož areál odráží území, které zřejmě nebylo v chladných obdobích čtvrtohor zaledněno. Jeden ze 3 evropských zástupců rodu, dalších 12 druhů roste ve východní Asii.
Ekologie: Roste v nezapojené vegetaci zčásti stabilizovaných vápencových sutí, v místech s dosti dlouho ležící sněhovou pokrývkou v subalpínském stupni v nadmořských výškách 1500–2200 m, zpravidla na východně orientovaných prudkých svazích. Kvete těsně po odtání sněhu od přelomu května a června do začátku července.
Popis: Vytrvalá, 2–6(–10) cm vysoká bylina se silným válcovitým oddenkem adaptovaným na pohyb substrátu, na vrcholu s vláknitými zbytky odumřelých listů. Stonek je lysý, nevětvený. Přízemní listy (2 až 3) se plně vyvíjejí až po odkvětu, jsou řapíkaté, 3–4krát zpeřené, v obrysu trojúhelníkovité, úkrojky posledního řádu jsou čárkovité; lodyžní listy jsou drobnější, přisedlé. Květy jsou poměrně velké, jednotlivé, mají 2,5–3 cm v průměru, kališních lístků je 5, jsou opadavé a dosahují asi do poloviny délky koruny, korunních lístků je 9–15, jsou podlouhlé nebo čárkovité, bílé nebo narůžovělé, z vnější strany často modravé. Z květů se vyvíjí souplodí 3–4 mm dlouhých hladkých zobanitých nažek.
Fotografovali Vít Grulich a Alena Vydrová, 29. 5. 2008 (Itálie, masiv Monte Baldo, východní svahy hory Punta Telégrafo).