Syn.: Amictonis japonica (Thunb.) Raf., Callicarpa caudatifolia Koidz., Callicarpa japonica f. albibaccata H. Hara, Callicarpa japonica f. albiflos Konta, Callicarpa japonica f. angustifolia Miq., Callicarpa japonica f. taquetii (H. Lév.) Ohwi, Callicarpa mimurazakii Hassk., nom. inval., Callicarpa murasakii Siebold, nom. inval, Callicarpa taquetii H. Lév.
Česká jména: krásnoplodka japonská (Mareček 1994)
Čeleď: Lamiaceae Martinov – hluchavkovité
Callicarpa japonica
Rozšíření: Tento druh je původem ze střední Číny, Koreje, Japonska, souostroví Rjúkjú a Tchaj-wanu, ale již po staletí se pěstuje v mnoha kultivarech i na jiných kontinentech kvůli svým velice atraktivním, barevným plodům.
Ekologie: V přírodě se vyskytuje v nepříliš zapojených smíšených lesích, jak v údolích, tak na horských svazích, ve výškovém rozpětí od 200 do 900 m n. m. Vyžaduje propustnou (hlinitou či písčitou), ale současně dostatečně vlhkou půdu a světlé, maximálně polostinné stanoviště. Vyhovuje mu pH půdy 5,6–7,5, tedy kyselá až neutrální. Kvete v červnu až červenci a výrazně barevné plody dozrávají v říjnu, ale drží se na větévkách až do jara, což činí z tohoto keře nesmírně žádanou zahradní rostlinu, obzvláště v Japonsku, kde je zvykem trávit v zahradě čas i během zimy. V přírodě bobule tvoří významnou součást jídelníčku nejen ptáků, ale i vysoké zvěře, pro člověka jsou ale nejedlé.
Callicarpa japonica
Popis: Menší, bohatě větvený keř, 100–200 cm vysoký. Větévky jsou lysé se vzpřímeným růstem. Listy jsou řapíkaté, eliptické, vejčité nebo obvejčité, dlouhé 7–18 cm, široké 4–8 cm, lysé či roztroušeně žláznatě chlupaté, na bázi klínovité, na okraji pilovité, na vrcholu tupě zašpičatělé. Na podzim mění barvu do žlutavého až jemně narůžovělého odstínu. Květe nenápadně v chudých vrcholících o průměru maximálně 2 cm, květní stopky jsou 6–10 mm dlouhé. Kalichy jsou zhruba trojhranné, korunní lístky jsou růžové či bílé, lysé, celý květ má maximálně 3 mm v průměru. Tyčinky jsou stejně dlouhé či pouze maximálně o 1 mm delší než květní trubka, blizna ční naopak ven o zhruba 1,8 mm. Plody jsou nápadně zbarvené fialové bobule o průměru 2,5 mm. Kultivar ʻLeucocarpaʼ má plody bílé a listy světleji zelené.
Využití: Kromě toho, že se jedná o významnou okrasnou dřevinu, je keř v Japonsku, Číně a Koreji využíván i jako léčivka. Čaj z listů je používán při léčbě onemocnění horních i dolních dýchacích cest. Vědecké studie prokázaly, že tento odvar (stejně i metanolový výtažek z listů a mladých větévek) snižuje produkci hlenu a nespecifickou zánětlivou reakci na sliznici dýchacích cest způsobenou vdechováním cigaretového kouře a současně výrazně snižuje zánětlivou reakci jak při virové, tak bakteriální infekci u pokusných zvířat (myši). Látka 5,6,7-trimethoxyflavon obsažená v listech C. japonica navíc prokazatelně účinkuje proti herpetickým virům. Bylo doporučeno další testování a případné následné využití při léčbě zápalů plic a chronické bronchitidy u kuřáků.
Keř je poměrně dosti mrazuvzdorný, protože bez poškození snese teplotu do -24 °C a navíc snadno obráží, přesto však v ČR namrzá a může i zahynout.
Poznámka: Rod Callicarpa zahrnuje okolo 140 druhů, které se vyskytují především v subtropických a tropických oblastech světa, zřídkavější jsou v oblastech mírných.
Callicarpa japonica
Callicarpa japonica
Fotografováno v říjnu 2014 (Japonsko, Ósaka, Namba Parks a Kjóto, Čisaku-in).