Syn.: Hypnum giganteum Schimp., Amblystegium giganteum (Schimp.) De Not.
Čeleď: Amblystegiaceae G. Roth. – rokýtkovité
Calliergon giganteum
Rozšíření: Holarktis, v Evropě nejjižněji zasahuje zhruba k 30. rovnoběžce. Kavkaz, v horách Střední Asie, severní Čína, Severní Amerika. V ČR roztroušeně až vzácně v nižších polohách (Polabí, Třeboňsko, jižní část Českomoravské vrchoviny, Olomoucko aj.).
Ekologie: Většinou ponořen, v prameništích, v příkopech, hlubokých bažinách, tůních, okrajích rybníků apod., spíše na bazickém či neutrálním substrátu, od nížinách do pahorkatinách.
Calliergon giganteum
Popis: Rostliny tvoří volné, obvykle ponořené, žlutozelené až zelené, někdy slabě narůžovělé, poněkud lesklé, ve stáří až hnědozelené či černozelené polštáře. Lodyhy 10–25 cm, zřídka nevětvené, poléhavé, vystoupavé čí splývavé, obvykle radiálně zpeřeně větvené, lodyžní kůra v 1–3 vrstvách, tvořená ztloustlými, žlutavě zbarvenými buňkami, centrální svazek nepříliš zřetelný. Větve většinou 1–2 cm dlouhé, podobně jako lodyha mnohdy hrotitě zašpičatělé. Rhizoidy poměrně vzácné, ojediněle mohou vyrůstat i ze špičky listů poblíž žebra. Lodyžní listy oddálené, od lodyhy odstávající, pouze na špičce lodyhy svinutě lodyhu objímající, 2,0–3,5 mm dlouhé a 2,0–2,5 mm široké, široce vejčité, srdčité nebo široce trojboké, na špičce zaoblené, kápovité, na bázi zúžené, vyduté, okraj listů vehnutý, celokrajný. Žebro velmi silné, na bázi 95–280 µm, žlutavé, ve stáří hnědavé, dosahující do špičky listu. Větevní listy 2,0–2,4 mm dlouhé a 1,2–2,0 mm široké, jazykovitě srdčité, ve špičce rourkovitě svinuté. Buňky čárkovité, 50–110 × 6–9 µm, na okrajích užší, na špičce kratší; křídelní buňky velké, tenkostěnné, nafouklé, hyalinní, až 30–40 µm široké, zřetelně od ostatních oddělené, poněkud sbíhavé, dosahující do 70–95 % vzdálenosti od okraje listu k žebru. Dvoudomý druh. Štět žlutý až hnědavý, 4–7 cm. Tobolka válcovitá, slabě zakřivená.
Calliergon giganteum
Calliergon giganteum
Záměny: Na první pohled asi nejvíce připomíná druh Calliergonella cuspidata, která však má listy výrazně přitisklé k lodyze a větvičkám. Pod mikroskopem má krátké nebo vůbec nemá žebro. Dále je velmi podobný Calliergon megalophyllum, který je u nás zřejmě vyhynulý a má slabší žebro. Od běžnějšího Calliergon cordifolium se liší ostře odlišenými křídelními buňkami. V terénu bývá tento druh světle zelený, málo větvený nebo nevětvený, s lodyhami velmi často poléhavými.
Ohrožení a ochrana: Zranitelný druh.
Calliergon giganteum
Fotografováno dne 15. 8. 2009 (PP Ratajské rybníky).