CALLITRICHE HAMULATA Kütz. ex W. D. J. Koch – hvězdoš háčkatý / hviezdoš háčikovitý

Syn.: Callitriche intermedia Hoffm., Callitriche autumnalis δ goldbachii Kütz. in Rchb., Callitriche autumnalis α brutia Kütz. in Rchb., Callitriche autumnalis d. minuta forma b. halleri Kütz. in Rchb., Callitriche autumnalis τ callophylla Kütz. in Rchb., Callitriche autumnalis α lacustris Kütz. in Rchb., Callitriche autumnalis o heterophylla Kütz. in Rchb., Callitriche autumnalis ξ platyphylla Kütz. in Rchb., Callitriche aquatica subsp. hamulata (Koch) Bonnier et Layens, Callitriche brutia var. hamulata (Kütz. ex W. D. J. Koch) Lansdown
Čeleď: Callitrichaceae Link – hvězdošovité; Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité

Rozšíření: Evropský druh. Na sever až po Island, severní Skandinávii a snad severní Ural. Také v Grónsku. Na jih po jižní Francii, Sicílii, Srbsko a jižní Rumunsko, snad i v Řecku. Na východ po Litvu a Slovensko. V části areálu může být zaměňován za blízce příbuzný atlantsko-mediteránní taxon Callitriche brutia Petagna, s nímž bývá někdy slučován do jednoho druhu.
V České republice roztroušeně až hojně, zejména častý je v atlantsky laděných oblastech (zde bývá nejhojnějším zástupcem rodu) nebo v lesnatých oblastech s dostatečným množstvím srážek. Vzácnější je v nížinách, suchých oblastech a zřejmě také v nejvýchodnějších částech republiky.
Ekologie: Obojživelný druh rostoucí ve vodním prostředí i terestricky na vlhkém substrátu. Je typickou rostlinou tekoucích vod – nejčastěji v chladnějších řekách, říčkách a potocích, často s písčitým či štěrkovitým dnem. Velmi často též ve vodách stojatých – v příkopech, tůních a menších rybnících, v kalužích lesních cest nebo terestricky na obnažených dnech, náplavech řek a na vlhkých místech. Někdy bývá uváděn jako indikátor čistoty vod, občas se ale vyskytne i ve vodě znečištěné nebo na eutrofním bahně. Podobně bývá popisován jako druh acidofilní, ovšem např. výskyt ve vývěru Punkvy dokládá, že to neplatí absolutně.

Popis: Vytrvalé rostliny, až přes 1 m dlouhé, zpravidla bohatě větvené, na hladině vytvářející plovoucí listové růžice. Terestrické formy se zkrácenou plazivou lodyhou, kořenující v uzlinách. Lodyha a listy s diskovitými štítnatými chlupy sestávajícími zpravidla z 10–16 buněk. Ponořené listy různých tvarů: úzce čárkovité, až 4 cm dlouhé – pak s vrcholem listu hluboce vykrojeným a krajními špičkami většinou ještě rozšířenými do stran (připomínající klíč na utahování matic), nebo širší – eliptické až kopisťovité – pak až 5,3 mm široké. Plovoucí růžice většinou poměrně řídké, z cca 10 listů, často miskovité, s listy eliptickými až široce kopisťovitými. Listy terestrických forem malé, úzce eliptické až eliptické. Květy nahé, jednopohlavné, v uzlinách lodyh, mimo terestrické formy ponořené, rozkvétající odspodu lodyhy, s malými záhy opadavými blanitými listeny. Nejčastěji jeden samčí a jeden samičí květ proti sobě v jedné uzlině, případně v uzlině samotný samičí květ. Tyčinka krátká, po otevření prašníku cca 1 mm dlouhá, v čase opylení nazpět ohnutá k bliznám. Pyl bezbarvý, s redukovanou exinou, kulovitý. Čnělky subtilní, do 4,3 mm dlouhé, silně nazpět dolů ohnuté a přitisklé k bokům plodu většinou už od začátku jejich vývoje. Plody (tvrdky rozpadající se za zralosti na čtyři merikarpia) za zralosti tmavě hnědé, ploché, téměř okrouhlé, 1–1,5 mm dlouhé, 1–1,6 mm široké, na hranách úzce křídlaté, se zbytky čnělek přitisknutými k bokům plodu.


Záměny: Za hvězdoš háčkatý bývá velmi často zaměňován hvězdoš mnohotvarý (Callitriche cophocarpa) – zejména rostliny s čárkovitými listy nebo rostliny terestrické, které jsou bez plodů nezřídka k nerozeznání podobné. Hvězdoš háčkatý však plodí o poznání častěji. Oba druhy se dají i ve sterilním stavu spolehlivě určit pod mikroskopem podle charakteru a počtu buněk štítnatých chlupů na lodyze.
Charakteristické špičky čárkovitých listů, uváděné jako klíčový znak, nejsou vždy k determinaci spolehlivé – podobné mívá hvězdoš mnohotvarý a řidčeji i hvězdoš jarní (Callitriche palustris). Jsou-li však krajní vrcholy nahoře výrazně rozšířené do stran, můžeme rostlinu s klidným svědomím označit jako hvězdoš háčkatý. Ten však tyto úzké listy zdaleka netvoří vždy – spíše u mladých rostlin nebo v hlubších vodách.
Druh je charakteristický bezbarvými prašníky, které ale vzhledem k malým rozměrům tyčinek bývají často přehlédnuty. Nejspolehlivější je určení podle plodů, které mají čnělky přitisknuté k bokům. Vzhledem ke kvetení odspodu lodyhy nacházíme plody i na spodních částech rostlin.
Poznámka: Hvězdoš háčkatý je zřejmě obligátně samosprašný druh, přenos pylu je zprostředkován ohnutím tyčinky k protilehlým bliznám. Tento způsob reprodukce umožňuje rostlinám tvořit plody i v prudce tekoucích vodách, přestože květy jsou ponořené.


Fotografováno ve dnech 8. 7. 2008 (Majdalena, břeh Lužnice u Rozvodí), 19. 8. 2009 (Šluknovsko – Nové Hraběcí, Šluknov) a 19. 10. 2009 (Svitavsko, Opatov).