Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Etiopský endemit, popsaný roku 1988 a doposud známý jen ze dvou lokalit v Simienských horách na severu země. Tyto fotografie byly pořízeny poblíž typové lokality druhu; hvězdoše zde však byly zaznamenány na více místech.
Ekologie: Roste v pramenných mísách v afroalpínských trávnících s periodicky stagnující vodou, zřejmě i na dalších vlhkých stanovištích, v nadmořské výšce 3200–3950 m n. m. Doba kvetení není přesně známa, existující herbářové doklady byly sbírány v září a v říjnu; fotografované rostliny byly zachyceny kvetoucí koncem října, tedy po odeznění dešťů, kdy je v horách větší množství drobných periodických mokřadů.
Popis: Obojživelné vodní nebo bahenní byliny s větvenými plazivými kořenujícími lodyhami 5–25 cm dlouhými, zakončenými terminální listovými růžicemi z 6–8 listů; listy a lodyha pokryty mikroskopickými plochými žláznatými chlupy. Listy vstřícné, kopisťovité, 4–6,5 mm dlouhé, 2–3,5 mm široké, 3–5žilné, s 1–3žilnou zúženou bazální částí připomínající řapík. Květy v paždí listů jednotlivé, jednopohlavné, bezobalné, podepřené 0–2 drobnými blanitými opadavými listeny; tyčinky před puknutím prašníku cca 1–1,5 mm dlouhé, poté se prodlužují až na 6–10 mm, prašník 0,5–0,8 mm v průměru, pyl žlutý, s vyvinutou exinou; samičí květy stopkaté, semeník se dvěma zprvu vzpřímenými, posléze horizontálně rozestálými čnělkami až 3 mm dlouhými. Plody na 0,75–2 mm dlouhých stopkách, širší než dlouhé, 1–1,3 mm dlouhé, 1,5–1,75 mm široké, při pohledu ze strany nejširší u báze (1–1,2 mm) a směrem k vrcholu se zužující, na okrajích zaoblené, bez hran, na vrcholu s rozestálými až nazpět ohnutými zbytky čnělek, za zralosti se rozpadající na 4 merikarpia.
Poznámky: Rod Callitriche čítá cca 50–60 vodních, mokřadních nebo vlhkomilných druhů vyskytujících se téměř kosmopolitně. V tropických oblastech jsou však hvězdoše dosud prozkoumány jen velmi nedokonale. Z afroalpinských oblastí východní Afriky je v současnosti známo 6 druhů, které popsala na sklonku svého života monografka rodu H. D. Schotsman. Všechny tyto druhy jsou známy jen z několika málo sběrů; v minulosti byly zpravidla určovány jako C. stagnalis, jež se však v Africe vyskytuje zřejmě jen ve Středozemí a v klíčových květních a plodních znacích se výrazně liší. V Simienských horách byl kromě tohoto zaznamenán ještě dosti podobný druh C. favargeri, taktéž etiopský endemit.
Jméno C. hedbergiorum je odvozeno od švédského botanika Karla Olofa Hedberga, průkopníka výzkumu afroalpinské vegetace. Hedberg tento druh nejen osobně sebral na typové lokalitě, ale spolu se svojí ženou Inge u něj také (několik let před samotným popsáním) spočítal chromozomy; překvapivě byl u druhu zjištěn diploidní i tetraploidní chromozomový počet. Bylo by proto vhodné podrobit druh další taxonomické revizi.
Stopkaté plody, které jsou známy u více taxonů hvězdošů z celého světa, jsou často spojeny s geokarpií – dozrávající plod je rostoucí plodní stopkou zatlačován do substrátu.
Fotografoval Vít Grulich dne 30. 10. 2013 (Etiopie, Simien Mountains, pod vrcholem Imet Gogo, 3825 m n. m., spolu s Limosella major, Subularia monticola a Tillaea granvikii).