Syn.: Callitriche palustris var. natans L., Callitriche palustris var. minima L., Callitriche androgyna L., Callitriche verna L., Callitriche fontana Scop., Callitriche aquatica Hudson, Callitriche latifolia Gilib., Callitriche sessilis var. α DC. In Lam. et DC., Callitriche caespitosa Schultz, Callitriche pallens Gray, Callitriche verna α fontana Kütz. in Rchb., Callitriche verna β stellata Kütz. in Rchb., Callitriche verna δ latifolia Kütz.
Čeleď: Callitrichaceae Link – hvězdošovité; Plantaginaceae Juss. – jitrocelovité
Rozšíření: Vyskytuje se v rozsáhlých oblastech severní polokoule. V Evropě roste na téměř celém kontinentu s výjimkou středomořské oblasti (zde jen izolovaně v Pyrenejích, Francouzském středohoří a na Korsice), velmi vzácný je v oblasti Beneluxu a na Britských ostrovech. V Asii v celém Rusku, v Japonsku a na většině území Číny, na jih po Himálaj. V Severní Americe od Grónska po jih USA. V Austrálii zaznamenán jako zavlečený druh.
Z Asie bylo popsáno několik variet lišících se morfologií plodu, v Evropě pouze v nominátní varietě C. palustris var. palustris.
V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně na celém území, s větší frekvencí v rybničních oblastech (zejména hojný je v jihočeských pánvích).
Ekologie: Obojživelná rostlina rostoucí ve vodním prostředí i terestricky na vlhkém substrátu. Druh je typickým zástupcem obnažených den a mělkých okrajů rybníků a tůní, často na místech s kolísavým vodním sloupcem. Příležitostně roste v submerzní formě i v hlubších vodách. Dále je častý v kalužích a na vlhkých místech lesních cest (zde velmi často roste spolu s hvězdošem kalužním – Callitriche stagnalis). Ve střední Evropě se nevyskytuje v tekoucích vodách (např. v Severní Americe však ano). Roste ve vodách zpravidla mezotrofních až eutrofních, od nížin po hory, v Alpách až do 2500 m n. m.
Popis: Jednoleté, zpravidla žlutozelené až světle zelené byliny, většinou do 30 cm, ale někdy až 75 cm dlouhé, chudě až bohatě větvené, na hladině tvořící plovoucí růžice listů. Terestrické formy se zkrácenou plazivou lodyhou, kořenující v uzlinách. Lodyha a listy s diskovitými štítnatými chlupy (často nečetnými) sestávajícími z 12–16 buněk. Ponořené listy vstřícné, různého tvaru: úzce čárkovité (a pak s uťatým až hluboce vykrojeným vrcholem a až 26 mm dlouhé) až široce kopisťovité. Plovoucí růžice ze 7–15 listů, listy růžic eliptické až široce kopisťovité, až 4,6 mm široké. Listy terestrických rostlin malé, krátké, úzce eliptické. Květy nahé, jednopohlavné, vynořené nad hladinu nebo i ponořené, s vytrvávajícími nebo záhy opadavými listeny. Nejčastěji v obou polovinách uzliny po jednom samičím květu (pak jsou v jedné uzlině dva plody), samčí květy méně časté. Vzácně v jedné polovině uzliny dva samičí květy vedle sebe (a pak v jedné uzlině tři plody). Květy v paždí listů plovoucích růžic většinou normálně vyvinuté: tyčinky cca 2,5 mm dlouhé, pyl žlutý, kulovitý. Čnělky krátké, do 1 mm dlouhé, vzpřímené nebo slabě zakřivené. U terestrických a submerzních rostlin květy zpravidla redukované: čnělky nefertilní, cca 0,5 mm dlouhé, tyčinky také cca 0,5 mm dlouhé, s velmi malými prašníky tvořícími jen velmi malé množství pylových zrn. Plody (tvrdky rozpadající se za zralosti na čtyři merikarpia) malé, v obrysu obvejčité, bez zbytků čnělek nebo řidčeji u normálně vyvinutých květů s krátkými zbytky čnělek, 0,9–1,4 mm dlouhé, 0,8–1,1 mm široké, za zralosti černé nebo téměř černé, s úzkým křídlem jen na vrcholu plodu nebo na vrcholu plodu nejširším.
Záměny: Hvězdoš jarní je zpravidla dobře poznatelný. Rostliny jsou většinou žlutozelené, často subtilní, mimo velmi mladé jedince obvykle bohatě plodné, neplodné rostliny se vyskytují jen ojediněle. Plody jsou charakteristicky šišaté a za zralosti velmi tmavé. Někdy je zaměňován za hvězdoš mnohotvarý (Callitriche cophocarpa), který má taktéž malé plody, které jsou ale světlejší a s dlouhými zbytky čnělek, nekřídlaté nebo s úzkým křídlem stejně širokým po celém obvodu plodu. Rostliny s úzce čárkovitými listy mohou být ojediněle zaměněny i za hvězdoš háčkatý (Callitriche hamulata).
Ohrožení a ochrana: Hvězdoš jarní je na sousedním Slovensku zařazen k druhům potenciálně zranitelným (NT).
Poznámka: Hvězdoš jarní je blíže příbuzný americkým než evropským hvězdošům. Spolu s dalšími šesti americkými zástupci rodu sdílí unikátní způsob samoopylení, zvaný vnitřní geitonogamie. Prašníky se v tomto případě neotvírají, pylová láčka prorůstá z prašníku nitkou tyčinky a pletivem lodyhy až do semeníku v protilehlém paždí listu, případně v sousední uzlině. Do semeníku prorůstá láčka od báze. Tento způsob se uplatňuje u všech redukovaných květů a také u většiny květů normálně vyvinutých. Hvězdoš jarní díky tomu hojně plodí i ve zcela ponořeném stavu, přestože pyl není uzpůsoben pro pobyt pod vodou.
Fotografováno dne 9. 8. 2009 (Karvinsko, Kempy), 1. 10. 2009 (Průhonice, kultura), 8. 10. 2009 (Pardubicko, Horní Jelení) a 19. 10. 2009 (Svitavsko, Opatov).
