Syn.: Callitriche palustris var. natans L., Callitriche palustris var. minima L., Callitriche androgyna L., Callitriche verna L., Callitriche fontana Scop., Callitriche aquatica Hudson, Callitriche latifolia Gilib., Callitriche sessilis var. α DC. In Lam. et DC., Callitriche caespitosa Schultz, Callitriche pallens Gray, Callitriche vernalis Kütz., Callitriche verna α fontana Kütz., Callitriche verna β stellata Kütz., Callitriche verna δ latifolia Kütz.
Česká jména: žabívlas jarní (Presl 1819, Presl 1846, Opiz 1852), žabinec jarní, žabí vlas (Sloboda 1852), hvězdoš jarní, žabí vlas (Čelakovský 1879), hvězdoš bahenní (Dostál 1950), hvězdoš jarní (Dostál 1989, Kubát 2002)
Slovenská jména: žabívlas jarní (Reuss 1853), hviezdoš močiarny (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité
Rozšíření: Vyskytuje se v rozsáhlých oblastech severní polokoule. V Evropě má jeho rozšíření kontinentální tendenci; roste na téměř celém jejím území s výjimkou středomořské oblasti (zde jen izolovaně v Pyrenejích, Francouzském středohoří a na Korsice), velmi vzácný je v atlantsky laděných územích (Benelux, Britské ostrovy). V Asii v celém Rusku, v Japonsku, na Korejském poloostrově a na většině území Číny (včetně Tchaj-wanu), na jih po Himálaj; také v Malajsii a na Sumatře. V Severní Americe od Grónska po jih USA. V Austrálii, na Nové Guineji a v Nové Kaledonii zaznamenán jako zavlečený druh.
V České republice se vyskytuje roztroušeně až hojně na celém území, s větší frekvencí v rybničních oblastech (zejména hojný je v jihočeských pánvích). Těžiště rozšíření je ve středních polohách.
Ekologie: Obojživelná rostlina rostoucí ve vodním prostředí i terestricky na vlhkém substrátu. Druh je typickou rostlinou obnažených den rybníků, kde nezřídka dominuje. V rybnících roste velmi často i ve vodní fázi, nejčastěji v mělkých prohřívaných okrajích, řidčeji i zcela submerzní ve vodách až 1 m hlubokých. Dále je častý v kalužích a na vlhkých místech lesních cest (zde velmi často roste spolu s hvězdošem kalužním – Callitriche stagnalis). Příležitostně osidluje příkopy, terénní deprese, luční mokřady, mělká místa tůní a náplavy vodních toků. Ve střední Evropě se nevyskytuje v tekoucích vodách, např. v Severní Americe však ano. Roste ve vodách zpravidla mezotrofních až eutrofních, od nížin po hory, v Alpách až do 2600 m n. m., v asijských pohořích ještě výše. Kvete od konce dubna do listopadu.
Popis: Jednoleté, nejčastěji žlutozelené až živě světle zelené byliny, většinou do 30 cm, ale někdy až 70 cm dlouhé, chudě až bohatě větvené, na hladině tvořící plovoucí růžice listů; terestrické formy se zkrácenou plazivou lodyhou, kořenující v uzlinách. Lodyha a listy s velmi drobnými štítnatými chlupy sestávajícími z 8–16 buněk, obvykle záhy olysávající. Listy různých tvarů, úzce čárkovité až kopisťovité, 1–5žilné, 1,5–21(–27) mm dlouhé, (0,2–)0,4–4,5 mm široké; plovoucí růžice z (6–)7–15(–16) listů. Květy nahé, jednopohlavné, vynořené nad hladinu nebo i ponořené, s vytrvávajícími nebo brzy opadavými listeny; normálně vytvořené květy v paždí listů plovoucích růžic, u terestrických a submerzních rostlin květy zpravidla redukované, velice drobné; v uzlině (1–)2–3(–4) květy, nejčastěji v obou paždí protistojných listů po jednom samičím květu (pak jsou v jedné uzlině dva plody), samčí květ častěji jen 1 v uzlině; tyčinky s nitkami po otevření prašníku 0,15–2,9(–3,8) mm dlouhými, pyl žlutý, kulovitý nebo slabě elipsoidní; čnělky krátké, u redukovaných květů zkrácené na bazální výrůstky nebo i zcela chybějící, 0–1,6(–2,1) mm dlouhé, ± vzpřímené nebo slabě zakřivené. Tvrdky malé, obvejčité nebo široce eliptické, vždy vyšší než široké, bez zbytků čnělek nebo řidčeji u normálně vyvinutých květů s přímými nebo rozestálými, vzácně až nazpět ohnutými zbytky čnělek, v suchém stavu (0,8–)0,9–1,2(–1,4) mm dlouhé, (0,6–)0,7–0,9(–1,0) mm široké, za zralosti hnědočerné až černé, řidčeji tmavě hnědé, úzce křídlaté jen na vrcholu plodu nebo po celém obvodu (a potom křídlo na vrcholu plodu nejširší); šířka křídla (0–)0,03–0,11(–0,15) mm.
Záměny: Hvězdoš jarní je zpravidla dobře rozpoznatelný. Rostliny jsou nejčastěji žlutozelené, mimo velmi mladé jedince obvykle bohatě plodné, neplodné rostliny se vyskytují jen ojediněle. Plody jsou malé, charakteristicky šišaté a za zralosti velmi tmavé. Někdy je zaměňován za hvězdoš mnohotvarý (Callitriche cophocarpa), který má taktéž malé plody, které jsou ale světlejší a obvykle s dlouhými zbytky čnělek, nekřídlaté nebo s úzkým křídlem stejně širokým po celém obvodu plodu. Rostliny s úzce čárkovitými listy mohou být ojediněle zaměněny i za hvězdoš háčkatý (Callitriche hamulata).
Ohrožení a ochrana: Hvězdoš jarní je na sousedním Slovensku zařazen k druhům méně dotčeným (LC).
Poznámka: Hvězdoš jarní je blíže příbuzný americkým než evropským hvězdošům. Spolu s dalšími šesti americkými zástupci rodu sdílí unikátní způsob samoopylení, zvaný vnitřní geitonogamie. Prašníky se v tomto případě neotvírají, pylová láčka prorůstá z prašníku nitkou tyčinky a pletivem lodyhy až do sousedního semeníku (případně do semeníku v protilehlém paždí listu nebo dokonce v sousední uzlině). Do semeníku prorůstá láčka od báze. Tento způsob se uplatňuje u všech redukovaných květů a také u většiny květů normálně vyvinutých. Hvězdoš jarní díky tomu hojně plodí i ve zcela ponořeném stavu, přestože pyl není uzpůsoben pro pobyt pod vodou.
Fotografováno dne 9. 8. 2009 (Česko, Karvinsko, Kempy), 1. 10. 2009 (Průhonice, kultura), 8. 10. 2009 (Pardubicko, Horní Jelení), 19. 10. 2009 (Svitavsko, Opatov) a 16. 10. 2012 (Poličsko, Jedlová, rybník Pulec); fotografie plodů a redukovaných květů pořízeny z kultivovaného materiálu autora.