Syn.: Camellia miyagii (Koidz.) Makino et Nemoto, Camellia tegmentosa (Koidz.) Makino et Nemoto, Thea sasanqua (Thunb.) Cels
Česká jména: kamellia tupolistá (Presl 1846), čajovník (Valíček 1989), kamélie (Mareček 1994)
Čeleď: Theaceae D. Don – čajovníkovité
Rozšíření: Východoasijský druh, jehož areál sahá od středního Japonska přes souostroví Rjúkjú až na Tchaj-wan. Již po mnoho set let se pěstuje v kultuře, kde se setkáme s řadou vnitrodruhových taxonů, ale i kultivarů. Zprvu byl pěstován jako rostlina užitková, později jako okrasný keř.
Ekologie: Tvoří součást keřového patra v nepříliš zapojeném porostu vyšších stromů, či v lemech na okrajích potoků a říček, vystupuje až do nadmořské výšky okolo 900 m, preferuje kyselou půdu a hodně vzdušné vlhkosti. K ideálnímu růstu v kultuře potřebuje rozptýlený stín, pěstované kultivary však již více tolerují sucho a přímý sluneční svit. Kvetou na podzim, dříve než podobný druh Camellia japonica.
Popis: Stálezelený keř dorůstající maximální výšky 5 m. Listy jsou střídavé, krátce řapíkaté, eliptické až úzce obvejčité, 3–7 cm dlouhé a 1,2–3 cm široké, na bázi klínovité, na okraji tupě pilovité, na vrcholu obvykle tupé, kožovité, lesklé. Květy jsou vonné; kališních lístků je 5, koruna u kultivarů většinou není 5četná, exitují i kultivary plnokvěté, korunní lístky jsou růžové až červené, anebo skoro bílé; semeník je svrchní, trojpouzdrá tobolka obsahuje pak vždy po jediném semeni v každém pouzdře.
Využití: Ze semen této kamélie se lisuje olej, který je v Japonsku velice oblíbený, momentálně hlavně ve vlasové kosmetice a na výrobu mýdel. Kdysi však byl používán i na svícení a jako olej potravinářský. Z listů lze uvařit čaj, k čaji se přidávají i vonné květy.
Tento druh kamélie se pěstuje v ohromném množství zahradních kultivarů. Jen kultivarů s květy bělavými až narůžovělými je dlouhá řada. Tak například kultivar ʻAsakuraʼ dosahuje výšky až 4,5 m, má bílé, poloplné, mírně zakulacené květy, které jsou však v mládí růžově naběhlé. I kultivar ʻNarumigataʼ má v mládí růžově naběhlé květy, ty však nejsou poloplné a keř je ještě vzrůstnější. Kultuvar ʻMine-no-Yukiʼ je plnokvětý, v mládí jsou jeho korunní lístky také růžově naběhlé. Ostatní bílé v mládí narůžovělé kultivary pěstované v Japonsku jsou daleko méně vzrůstné, či mají odlišný tvar květů a listů – jde například o kultivary ʻKira Shiroʼ, ʻKantsubakiʼ, ʻLeslie Annʼ, ʻLittle Pearlʼ, ʻParadise Little Lianneʼ, ʻSilver Dollarʼ, ʻT. S. Whiteʼ. Nutno podotknout, že vznikají stále další a další kultivary, například i v Austrálii, kde je tento druh kamélie velmi oblíben.
Poznámka: Rod Camellia Linné pojmenoval k poctě jezuity G. J. Kamela, brněnského rodáka, jenž působil v 17. století na Filipínách. Tento rod zahrnuje zhruba 250 druhů.
Fotografováno v říjnu 2014 (Japonsko, Tokio).