Syn.: Roucela erinus (L.) Dumort., Wahlenbergia erinus (L.) Link
Čeleď: Campanulaceae Juss. – zvonkovité
Campanula erinus
Rozšíření: Mediteránní druh, vyskytuje se v oblasti od Portugalska a Maroka až po Sýrii a Izrael, snad je původní i na ostrovech Makaronésie. Byl zavlečen i do některých částí západní Evropy (např. Belgie).
Ekologie: Roste na suchých travnatých stanovištích, skalách i starých zdech, v pásmu od mořského pobřeží až do nadmořské výšky okolo 1700 m. Kvete od března do července.
Campanula erinus
Popis: Jednoletá bylina s lodyhou vystoupavou až přímou, až 35 cm dlouhou, dichotomicky větvenou, v průřezu hranatou, štětinatě chlupatou. Přízemní listy jsou v době květu již obvykle zavadlé, řapíkaté, kopisťovité, 10–20 mm dlouhé a až 8 mm široké, lodyžní listy jsou střídavé nebo vstřícné, přisedlé, vejčité až obvejčité, 7–22 mm dlouhé a až 9 mm široké, na okraji celokrajné nebo vroubkované, zubaté až laločnaté, štětinatě chlupaté. Květy jsou terminální i axilární, přisedlé; kalich je až 7 mm dlouhý, kališní cípy jsou přímé, po odkvětu odstálé, trojúhelníkovité, špičaté, kratší než koruna, která je zvonkovitá, 3–5 mm dlouhá, modrá, korunní cípy jsou přímé. Plodem je nicí tobolka dosahující až 4 mm v průměru.
Campanula erinus
Campanula erinus
Fotografovala Věra Svobodová, dne 18. 5. 2017 (Španělsko, Andalusie, Desfiladero de los Gaitanes).