CAMPANULA SIBIRICA L. – zvonek sibiřský / zvonček sibírsky

Syn.: Campanula paniculata Pohl, Marianthemum sibiricum (L.) Schur, Medium sibiricum (L.) Spach, Nenningia paniculata Opiz
Čeleď: Campanulaceae – zvonkovité

Campanula sibirica

Rozšíření: Druh střední i východní Evropy a západní Asie – od střední Itálie a Německa přes evropské Rusko a Írán až po západní Sibiř. Zvonek sibiřský je variabilní ve vzrůstu a větvení lodyhy, odění i velikosti koruny, v areálu je rozlišováno šest poddruhů; u nás se objevuje jen poddruh nominátní.
V Česku se vyskytuje především v panonské části Moravy, zasahuje však až na Moravu střední.

Ekologie: Roste na výslunných stráních a skalách, ve stepích, na suchých vápenatých půdách. Kvete od května do července.

Popis: Většinou dvouletá, někdy však jen jednoletá bylina dosahující výšky 20–40(–50) cm. Lodyha je přímá, větvená, chlupatá. Přízemní listy jsou řapíkaté, podlouhle kopinaté až obvejčité, 4–10 cm dlouhé a nanejvýš 2 cm široké, po okraji vroubkované, po obou stranách chlupaté, lodyžní listy jsou přisedlé až poloobjímavé, podlouhlé, špičaté. Květenství je hroznovité až latnaté, květy jsou krátce stopkaté, skloněné až nicí; kališní cípy jsou úzce trojúhelníkovité, špičaté; koruna je nálevkovitě zvonkovitá, 15–40 mm dlouhá, nejčastěji nafialověle modrá. Plodem je vejcovitá tobolka.

Ohrožení a ochrana: Zvonek sibiřský patří k ohroženým druhům naší květeny (C3), ve stejné kategorii je chráněn i podle zákona (§3).

Campanula sibiricaCampanula sibirica
biotop

Fotografoval Zdeněk Podešva, ve dnech 28. 3. 2004 (Česko, Morava, PP Přehon) a 10. 5. 2002 (Šibeničník).