Syn.: Vignea davalliana (Sm.) Rchb., Carex scabra Hoppe, Psyllophora davalliana (Sm.) Schur, Maukschia scabra (Hoppe) Heuff.
Česká jména: ostříž davallova (Presl 1819), maukška šerpivá (Opiz 1852), ostřice Davallova (Sloboda 1852, Čelakovský 1879, Polívka 1912), tuřice Davallova (Dostál 1989), ostřice Davallova (Kubát 2002)
Čeleď: Cyperaceae Juss. – šáchorovité
Carex davalliana
Rozšíření: Těžiště areálu leží ve střední Evropě, především v Alpách, na sever zasahuje přes Pobaltí až k Sankt Petěrburgu, východní areálová hranice probíhá Běloruskem a střední Ukrajinou, na jihu roste ještě ve střední Itálii a severním Řecku. Izolovaný výskyt byl zaznamenán v turecké Anatolii. Chybí ve Skandinávii, v Anglii a Dánsku druh zřejmě vyhynul. V ČR existuje mnoho záznamů od nížin až do vyšších horských poloh Čech (přibližně do 1000 m n. m.), hojně zejména ve východních Čechách a v Pošumaví, naproti tomu na Moravě byla i v minulosti velmi ojedinělá; dnes patří spíše k vzácnostem. Na Slovensku je místy hojnější, zejména ve vápencových oblastech Karpat, avšak téměř vymizela z nížin.
Ekologie: Typický druh mokřadních stanovišť, roste na bázemi bohatých, zásaditých slatiništích a prameništích, případně na rašelinných loukách s neutrální půdní reakcí a kalcitolerantními rašeliníky. V ČR vystupuje do nadmořských výšek asi 1000 m, na Slovensku v Karpatech a v Alpách mnohem výše. Kvete od dubna do června.
Popis: Hustě trsnatá dvoudomá ostřice, často tvoří kompaktní, ježaté trsy; lodyhy jsou přímé, 10-40 cm vysoké, pod květenstvím drsné. Listy jsou kratší než lodyha, živě zelené až žlutozelené, velmi tenké, štětinovité, úzce žlábkovité, na vrcholu často na průřezu trojúhelníkovité, většinou drsné, listové pochvy jsou tmavohnědé. Na vrcholu lodyhy je vždy jen jediný klásek, tvořený buď jen květy samčími, nebo samičími; samčí klásek je asi 2 cm dlouhý a 2 mm široký, samičí klásek je poněkud kratší, asi 4 mm široký. Mošničky jsou 3-4 mm dlouhé, delší než plevy, hnědé, s dlouhým, nazpět zahnutým zobánkem, ve zralosti od klásku rovnovážně odstávají, někdy bývají špičkami až dolů sehnuté, po dozrání záhy opadávají.
Ohrožení a ochrana: Slabě vzrůstný, málo konkurence schopný druh, vázaný na specifické, snadno zranitelné biotopy, které v současnosti z krajiny bez adekvátní péče rychle mizí; na většině ČR dnes roste skoro výhradně jen v chráněných územích. Proto patří mezi druhy silně ohrožené (C2t) a chráněné (§3). Na Slovensku je zařazen k druhům potenciálně ohroženým (NT), chráněným druhem je na Ukrajině, v Rusku, Bělorusku, Litvě a Lotyšsku.
Záměny: Ze středoevropských ostřic je nejpodobnější o. dvoudomá (Carex dioica), která má rovněž lodyhy na vrcholu s jediným kláskem s květy vždy jen jednoho pohlaví. Je však dlouze výběžkatá, pod květenstvím hladká a její mošničky mají kratší zobánek a směřují vzhůru. Oba druhy se mohou vzájemně křížit. Záměny jsou dále možné s o. blešní (Carex pulicaris), která má v klásku vždy samčí i samičí květy, lodyhu má pod květenstvím hladkou a zralé mošničky černohnědé, za zralosti šikmo dolů skloněné, neopadávající; C. pulicaris kvete vždy mnohem později. V Alpách jsou možné záměny s druhem Elyna myosuroides, který však má květenství tvořené vrcholovým lichoklasem složeným většinou z dvoukvětých klásků (nutno pečlivě prohlédnout). Oba druhy se však většinou nepotkávají na jednom stanovišti.
Carex davallianaCarex davalliana
Carex davalliana
Fotografováno dne 20. 5. 2004 (Kamenný Dvůr poblíž Kynšperka nad Ohří).