Syn.: Carex affinis R. Br., Carex backiana Dewey, Carex decipiens Turcz., nom. illeg., Carex leucoglochin Ehrh. ex Wahlenb., nom. illeg., Carex microcephala C. A. Mey., Carex obesa var. monostachya Boeckeler, Carex spicata Schkuhr, nom. illeg, Genersichia obtusata (Lilj.) Heuff., Psyllophora obtusata (Lilj.) Schur
Čeleď: Cyperaceae Juss. – šáchorovité
Carex obtusata
Rozšíření: Druh s velmi rozsáhlým areálem, jehož těžiště leží na Sibiří od Uralu až po Čukotku. V Evropě je velmi lokální, a to i v evropské části Ruska a v Bělorusku; na Ukrajině existuje jediná lokalita; zasahuje až do jižního Švédska, v Německu jsou známy lokality u Lipska, Berlína a Greifswaldu. Roste i na Kavkaze a v Zakavkazí. V Severní Americe roste od Aljašky až po Colorado. V ČR byla překvapivě zjištěna teprve v roce 2004 na Prostějovsku, dnes jsou zde známy 3 blízké lokality. Na Slovensku dosud zjištěna nebyla.
Ekologie: V ČR roste na mělkých kamenitých půdách na suchých travnatých a křovinatých svazích, v jiných částech areálu i v suchých, např. borových lesích. Ve střední Evropě představuje významný relikt lesostepní flóry z období po odeznění doby ledové.
Carex obtusata
Popis: Vytrvalá trávovitá bylina s dlouze plazivými, zprohýbanými hnědými výběžky, pokrytými červenohnědými šupinami; lodyhy jsou přímé, 10–40 cm vysoké. Na bázi lodyh jsou nerozpadavé červenohnědé bezčepelné pochvy, výše postavené listy jsou čárkovité, ploché, 7–15(–23) cm dlouhé, 1,5–2 mm v široké, tmavozelené. Na vrcholu lodyhy se nachází jediný válcovitý až vejcovitý, 5–10(–18) mm dlouhý klásek, v horní části se samčími, v dolní se samičími květy; plevy jsou vejčité, 2,8–3,7 mm dlouhé, hnědé, široce bělavě suchomázdřitě lemované; blizny jsou 3. Mošničky jsou vejcovité až elipsoidní, 2,5–3,5 mm dlouhé, žlutohnědé, lesklé, s velmi krátkým zobánkem; za zralostí dlouho vytrvávají v klásku.
Záměny: Nejčastější záměny byly zaznamenány s ostřicí drobnou (Carex supina); ta je však různoklasá, tj. má oddělené samčí a samičí klásky, které bývají velmi sblížené; naopak jediný klásek ostřice přítupé může v době plné zralosti, s nafouknutými mošničkami na bázi, činit dojem víceklasého plodenství. Oba druhy se ovšem liší charakterem výhonů: u C. obtusata jsou jednotlivé, u C. supina jsou nejčastěji sdružené do svazečků.
Ohrožení a ochrana: Ostřice přítupá je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny (C1r).
Carex obtusataCarex obtusata
Carex obtusata
Carex obtusata
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 27. 4. 2006 a 21. 6. 2012 (Vícov, Malá Horka).