Čeleď: Cyperaceae Juss. – šáchorovité
Carex pseudocyperus
Rozšíření: Na většině území Evropy (kromě nejsevernější a nejjižnější části), dále na ostrově Tenerife, na Kavkaze a na jižní Sibiři, v Severní Americe v USA a v Kanadě.
V České republice se vyskytuje roztroušeně v teplejších oblastech, velmi vzácně v podhůří. Nejčastější je v rybničních oblastech a v nivách dolních toků řek.
Ekologie: Břehy a mělké okraje rybníků, nádrží a slepých ramen, obnažené břehy dolních toků větších řek, eutrofní mokřady a bažinné olšiny v nižších polohách. Kvete od května do července.
Carex pseudocyperus
Popis: Vytrvalá, 40–100 cm vysoká bylina vytvářející mohutné světle zelené volné trsy. Dolní pochvy přecházející v čepele, vzácněji šupinovité, šedavé nebo šedavě hnědé, nerozpadavé, matné. Lodyha ostře trojhranná, drsná, kratší než listy, čepele 7–15 mm široké. Vrcholový klásek samčí, postranní klásky samičí v počtu (2–)3–4(–6), s více než 100 květy, válcovité, zelené až žlutozelené, za zralosti světle hnědé, (11–)23–66(–78) mm dlouhé, 8–12 mm široké, za plodu výrazně jednostranně převislé a nápadně ± okolíkovitě shloučené, stopky klásků velmi tenké. V samčích květech zpravidla 3 tyčinky, blizny zpravidla 3. Mošničky kolmo až nazpět odstálé, úzce vejčitě oválné, na průřezu tupě trojboké, výrazně vynikle žilkované až žebrované, (4,1–)4,5–5,5(–5,7) mm dlouhé, pozvolna se zužující ve velmi dlouhý, šídlovitý, pichlavý zobánek s hlubokým zářezem. Plevy podepírající mošničky bělavé, úzce kopinaté, s dlouhou osténkatou osinou.
Záměny: Díky charakteristicky převislým a okolíkatě shloučeným kláskům je tato ostřice prakticky nezaměnitelná. Listy jsou často napadány charakteristickou skvrnitostí.
Ohrožení a ochrana: Ostřice nedošáchor je v Červeném seznamu uvedena jako druh vyžadující další pozornost (C4a).
Carex pseudocyperusCarex pseudocyperus
Carex pseudocyperus
Fotografováno dne 20. 6. 2010 (Chýně, rybník Bašta).