Syn.: Abies deodara Lindl., Pinus deodara Roxb., Cedrus indica Chambray, Cedrus libani subsp. deodara (Roxb.) P. D. Sell, Cedrus libani var. deodara (Roxb.) Hook.f., Larix deodara K. Koch
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Rozšíření: Západohimálajský druh. Areál sahá od východního Afghánistánu a severního Pákistánu přes severní Indii do západního Nepálu a jihozápadního Tibetu.
Ekologie: Horská světlomilná dřevina osídlující údolí a zejména severní svahy v nadmořských výškách (1200–)1500–3200(–3500) m, v místech s průměrnou roční teplotou 12–17 °C. Cedru se daří na dobře propustných bohatších půdách, v dosti širokém rozmezí ročních srážkových úhrnů (200–1800 mm). Tvoří buď porosty čisté, anebo smíšené s Pinus wallichiana, Picea smithiana, Abies spectabilis či některými druhy rodů Quercus, Acer, Aesculus nebo Betula.
Popis: Jehličnatý strom, 40–50 m (vzácně až 60 m) vysoký, kmen až 3 m v průměru. Koruna jehlancovitá, větve rozložité, koncové větvičky převislé, mladé výhony chlupaté. Jehlice 25–50 mm dlouhé, rostoucí ve svazečcích po 20–30, barvy od šedozelené či modrozelené po stříbřitě šedou. Šišky vejcovité, 7–12 cm dlouhé a 5–8 cm široké, vyrůstají samostatně či po dvou, semena s velkým světlehnědým křídlem.
Využití: Ceněný stavební materiál; dřevo je velmi trvanlivé a odolné vůči hnilobám, s úspěchem se používá na stavbu budov, pražců, lodí či mostů. Pro své široké léčebné účinky využíván v tradiční medicíně; využívány jsou mimo jiné i esenciální oleje získávané destilací aromatického jádrového dřeva, které mají použití jako antimykotické látky, přírodní repelenty či v aromaterapii. V oblastech s mírnější zimou často pěstovaná okrasná dřevina (vymrzá při teplotách nižších než cca -24 °C).
Poznámka: Národní strom Pákistánu. Posvátný strom hinduistů. Jeho jméno se odvozuje od slova devadāru, což v sanskrtu značí „strom bohů“. Jsou známi jedinci, kteří rostli i přes 700 let.
Fotografováno v září 2011 (Indie, Himachal Pradesh, okolí Manali).