Syn.: Centaurea commutata (W. D. J. Koch) Stankov, Centaurea variabilis H. Lév., Jacea pratensis Lam., Cyanus jacea (L.) J. Presl
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Centaurea jacea
Rozšíření: Na západě rozšířena po sever Španělska a Francii, na severu po střední Skandinávii a sever Ruska, na jihu po severní Itálii, střední Balkán, Ukrajinu, na východě až k Uralu. Zavlečena také do Severní Ameriky, Argentiny a Chile. U nás se vyskytuje téměř na celém území s těžištěm výskytu v nížinách a pahorkatinách.
Ekologie: Tento druh chrpy roste na loukách, pastvinách, okrajích lesů, v příkopech a na mezích. Upřednostňuje světlá a sušší až středně vlhká stanoviště a neutrální až slabě kyselé půdy bohaté na živiny. Kvete od července do září.
Popis: Vytrvalá, 50–120 cm vysoká rostlina. Lodyha vystoupavá až přímá, jednoduchá nebo v horní polovině řídce větvená, hranatá. Přízemní listy dlouze řapíkaté, celistvé až peřenodílné, lodyžní střídavé, řapíkaté až přisedlé, celistvé, vejčité až kopinaté, zubaté nebo pilovité. Úbory vyrůstají jednotlivě nebo po dvou na koncích větví, skládají se z trubkovitých květů, jazykovité květy chybí. Průměr úboru je přibližně 4 cm. Jednotlivé květy pěticípé, růžové až růžovofialové. Plodem je nažka.
Poznámka: Chrpa luční patří do příbuzenského okruhu, který se ve střední Evropě rozrůznil do více podobných taxonů, dnes většinou hodnocených na úrovni druhů. Všechny tyto příbuzné druhy se celkem snadno vzájemně kříží a na společných lokalitách vytvářejí hybridní roje. Původním druhem naší flóry je Centaurea oxylepis, která se však odlišuje hřebenitými přívěsky vnějších a středních listenů zákrovu. Dříve uváděný taxon Centaurea subjacea (= C. jacea subsp. subjacea) patrně představuje hybridogenní jedince ze společných populací. Původnost dalších příbuzných druhů z tohoto okruhu – Centaurea nigra a Centaurea nigrescens – není u nás nesporná, první z nich snad přirozeně zasahuje i do pohraničních oblastí v severozápadních a severních Čechách. Z vnitrodruhové variability chrpy luční na našem území má smysl rozlišovat pouze poddruh Centaurea jacea subsp. angustifolia, který se vyznačuje bohatým větvením již v dolní polovině lodyhy a hustším pavučinatým oděním lodyhy a listů; problémem je však odlišení jedinců, kteří mají tyto znaky zakotveny v genetické výbavě, od rostlin, které byly před květem posečeny a znovu obrazily – u nich se větvení i bohatší odění může objevit taktéž.
Centaurea jaceaCentaurea jacea
Centaurea jacea
Fotografováno dne 18. 9. 2004 (Německo, Fränkische Schweiz, Wiesent).