CENTAUREA JACEA L. – chrpa luční / nevädza lúčna

Syn.: Centaurea commutata (W. D. J. Koch) Stankov, Centaurea variabilis H. Lév., Jacea pratensis Lam., Cyanus jacea (L.) J. Presl
Čeleď: Asteraceae Martinov – hvězdnicovité

Rozšíření: Na západě rozšířena po sever Španělska a Francii, na severu po střední Skandinávii a sever Ruska, na jihu po severní Itálii, střední Balkán, Ukrajinu, na východě až k Uralu. Zavlečena také do Severní Ameriky a Argentiny. U nás se vyskytuje téměř na celém území s těžištěm výskytu v nížinách a pahorkatinách.
Ekologie: Tento druh chrpy roste na loukách, pastvinách, okrajích lesů, v příkopech a na mezích. Upřednostňuje světlá a sušší až středně vlhká stanoviště a neutrální až slabě kyselé půdy bohaté na živiny.
Popis: Vytrvalá, 50–120 cm vysoká rostlina. Lodyha vystoupavá až přímá, jednoduchá nebo v horní polovině řídce větvená, hranatá. Přízemní listy dlouze řapíkaté, celistvé až peřenodílné, lodyžní střídavé, řapíkaté až přisedlé, celistvé, vejčité až kopinaté, zubaté nebo pilovité. Úbory vyrůstají jednotlivě nebo po dvou na koncích větví, skládají se z trubkovitých květů, jazykovité květy chybí. Průměr úboru je přibližně 4 cm. Jednotlivé květy pěticípé, růžové až růžovofialové. Plodem je nažka. Kvete od července do září.
Poznámka: Druh je poměrně dosti variabilní, na našem území se rozlišují čtyři poddruhy: C. j. subsp. jacea, C. j. subsp. subjacea, C. j. subsp. angustifolia, C. j. subsp. oxylepis.


Fotografováno dne 18. 9. 2004 (Německo, Fränkische Schweiz, Wiesent).