Syn.: Centaurea jacea subsp. oxylepis (Wimm. et Grab.) Hayek, Centaurea macroptilon subsp. oxylepis (Wimm. et Grab.) Soó, Jacea macroptilon subsp. oxylepis (Wimm. et Grab.) Dostál, Jacea oxylepis (Wimm. et Grab.) Soják
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Centaurea oxylepis
Rozšíření: Druh s nevelkým areálem ve střední Evropě. S určitostí roste v České republice, na Slovensku a v jižním Polsku.
V ČR se hojně vyskytuje především na střední, severní a severovýchodní Moravě, ve Slezsku a v Čechách v Orlických horách a Podorličí, vyznívá na sever Českomoravské vrchoviny a do severních Čech. V jiných oblastech ČR jde pravděpodobně jen o druhotný výskyt, vzniklý zavlečením. Na Slovensku je znám ze severní poloviny území.
Ekologie: Provází především louky na mezických stanovištích, ale druhotně je nalézán i na nádražích, v příkopech podél komunikací i na ruderálních plochách. Vystupuje i dost vysoko do hor, tak např. ve Velké kotlině v Hrubém Jeseníku roste v nadmořské výšce kolem 1300 m.
Centaurea oxylepis
Popis: Vytrvalá bylina vysoká 30–90(–120) cm; lodyha je přímá, přímo odstále větvená, olysalá nebo řídce pavučinatá. Listy jsou střídavé, nejnižší řapíkaté, vyšší přisedlé, většinou celistvé, vejčité až kopinaté, řidčeji oddáleně peřenolaločnaté až peřenodílné, dosti tuhé, drsné, tmavozelené. Úbory vyrůstají jednotlivě na koncích postranních větví, dosahují až 4 cm v průměru; zákrov je vejcovitý, 1,3–1,7(–1,9) cm dlouhý, zákrovní listeny jsou mnohořadé, na vnějších a středních zákrovních listenech jsou nápadné úzce trojúhelníkovité, hnědé až hnědočerné přívěsky s výrazným třásnitým okrajem, někdy zakončené obloukovitě vyhnutou nejdelší třásní, vnitřní zákrovní listeny s přívěsky celokrajnými; květy jsou trubkovité, okrajové paprskují, růžové až růžovofialové. Plodem jsou válcovité, 2,5–3,5(–4) mm dlouhé nažky, chmýr často chybí nebo je krátký, asymetrický.
Poznámka: Druh je součástí velmi variabilního komplexu z okruhu chrpy luční (Centaurea jacea), od níž se liší zejména hřebenitými přívěsky vnějších a středních zákrovních listenů. Oba druhy se však na společných lokalitách snadno kříží a vytvářejí hybridní roje s jedinci s různými kombinacemi znaků. Přechodné rostliny byly u nás občas hodnoceny jako samostatný druh Centaurea subjacea. Podobné hybridní roje vytváří Centaurea oxylepis i s druhy z okruhu Centaurea phrygia, s nimiž se setkává především ve výše položených částech areálu. V „čisté“ podobě se od nich ovšem liší absencí chmýru na nažkách, kratšími a ploššími hřebenitými přívěsky a rovněž užšími, tužšími a až draslavě drsnými listy (druhy z okruhu Centaurea phrygia mají listy široké, měkké a měkce chlupaté). Jméno Centaurea macroptilon, kteří někteří badatelé tomuto druhu rovněž přisuzují, patří zřejmě odlišným rostlinám.
Ohrožení a ochrana: V Červeném seznamu květeny ČR (2012) je tato chrpa z hlediska ohrožení klasifikována jako vzácnější taxon vyžadující pozornost (C4a).
Centaurea oxylepis
Centaurea oxylepis
Centaurea oxylepis
Centaurea oxylepis
Centaurea oxylepis
Fotografováno dne 12. 8. 2014 (Bělá pod Pradědem, údolí Hučivého potoka).