Syn.: Centaurea plumosa A. Kern., Jacea plumosa Lam., Jacea uniflora (Turra) Soják
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Centaurea uniflora
Rozšíření: Endemit malého území v Přímořských Alpách na pomezí Francie a Itálie. Výskyt v severních Apeninách je nejistý, výskyt v jiných částech Alp a na Balkáně se s jistotou vztahuje k jiným taxonům. Udává se jako zplanělá z USA ze státu New York, ovšem není jisté, zda jde o tento taxon v užším slova smyslu.
Ekologie: Roste na pastvinách a v dalších typech travnatých porostů v nadmořských výškách 1400–2500 m.
Centaurea uniflora
Popis: Vytrvalá bylina; lodyha je přímá, tuhá, nevětvená, drsně chlupatá, 10–30 cm vysoká. Listy jsou střídavé, kopinaté, 5–12 cm dlouhé a 0,5–1 cm široké, většinou celokrajné, krátce šedobíle plstnatě chlupaté, dolní řapíkaté, horní přisedlé klínovitou bází. Květenství je jediný koncový úbor; zákrov je kulovitý, asi 2 cm v průměru, zákrovní listeny nesou přívěsek, který má na bázi krátkou celistvou část a dlouhou zpeřenou, nazpět ohnutou hnědou špičku; květy jsou nálevkovité, purpurově červené, okrajové jsou zveličené. Nažky jsou asi 4 mm dlouhé, s chmýrem dlouhým pouze 0,5–1 mm.
Záměny: Druh je velmi blízký chrpě Centaurea nervosa, liší se od ní intenzivnějším oděním, přisedáním horních lodyžních listů a kratším chmýrem.
Centaurea unifloraCentaurea uniflora
Centaurea uniflora
Centaurea uniflora
Fotografovala Alena Vydrová, dne 14. 9. 2010 (Itálie, Piemont, Val di Stura, Lago di Laus).