Syn.: Centaurea maxima Forssk.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Centaurothamnus maximus
Rozšíření: Zástupce monotypického rodu, endemit Jemenu, s nevelkým přesahem do hor v jihozápadní části Saúdské Arábie. Provází především svahy hor sklánějící se k pobřeží Rudého moře, mnohem vzácněji roste i v kotlinách východně od hlavního hřebene.
Ekologie: Typický a nápadný druh skalnatých stanovišť. Roste nejčastěji ve skalních štěrbinách v nadmořských výškách 1700–3200 m, především na podkladech tvořených vyvřelinami. Na osluněných místech, snáší i poklesy teplot až k bodu mrazu. Dobře přečkává sucho, stanoviště však bývají alespoň zčásti ovlivňována mlhami.
Centaurothamnus maximus
Popis: Keř až 2 m vysoký, s křivolakými, zvláště na konci hustě sněhobíle plstnatými větvemi. Listy jsou střídavé, řapíkaté, kopinaté až úzce eliptické, 8–15 cm dlouhé a 2–6 cm široké, celokrajné, na vrcholu špičaté, na rubu hustě bíle plstnaté, shora poněkud olysávající, zřídka až zelené. Úbory jsou jednotlivé na koncích větví, mají asi 3–4 cm v průměru; zákrov je vejcovitý, tvořený mnoha řadami vejčitých až kopinatých, celokrajných, vločkovitě pavučinatých listenů, na vrcholu bez přívěsků. Všechny květy v úboru jsou trubkovité, s kalichem přeměněným na jednoduchý chmýr a fialovou korunou s 5 nitkovitými cípy. Nažky jsou lysé.
Centaurothamnus maximusCentaurothamnus maximus
Centaurothamnus maximus
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 15., 16. a 17. 2. 2010 (Jemen, Jabal Bura: Jabal Izán a al-Lakamah; Jabal Haráz: Hajjarah).