Syn.: Cerbera lactaria Buch.-Ham. ex D. Dietrich, Cerbera linnaei Montrouz., Cerbera odollam var. mugfordii F. M. Bailey, Cerbera tanghin Hook., Cerbera venenifera (Poir.) Steud., Elcana seminuda Blanco, Odollamia manghas (L.) Raf., Odollamia moluca Raf., Tabernaemontana obtusifolia Poir., Tanghinia manghas (L.) G. Don, Tanghinia veneneflua G. Don, Tanghinia venenifera Poir.
Česká jména: chrastoun sladkomléký (Presl 1846)
Čeleď: Apocynaceae Juss. – toješťovité
Cerbera manghas
Rozšíření: Přesně stanovit v současnosti původní areál není jednoduché. Snad zahrnuje Madagaskar, Seychely, v Asii oblast od Indie a Srí Lanky po jižní Čínu (včetně Tchaj-wanu) a ostrovy Rjúkjú, Filipíny a Indonésii, dále Novou Guineu, severní Austrálii a značnou část Oceánie, možná i Havajské ostrovy. Problematický je původní výskyt na africkém kontinentě a na Mauriciu. Pěstuje se však i v dalších zemích.
Ekologie: Roste v lesních porostech na březích řek, ale také podél pobřeží za čarou příboje a na přechodu formace mangrove do vegetace suchozemské.
Cerbera manghas
Popis: Stálezelený mléčící stromek, dorůstá výšky až 8 m; větvičky jsou pevné, vyrůstají často v přeslenech, borka je šedohnědá, s výraznými jizvami po opadlých listech. Listy jsou střídavé, řapík je 2,5–6 cm dlouhý, čepel je obkopinatá, 6–37 cm dlouhá a 2,5–7,5 cm široká, s 20–30 páry žilek odkloněných přibližně v pravém úhlu, lysá, na bázi klínovitá, celokrajná, na vrcholu zašpičatělá. Květenství je vrcholičnatá lata na stopce 5–20 cm dlouhé; květní stopky jsou 1–2 cm dlouhé; květy jsou 5četné; kalich je téměř k bázi rozdělen na čárkovité cípy; koruna je řepicovitá, v ústí žebrované trubky poněkud rozšířená, bílá, v ústí narůžovělá, korunní trubka je 2,5–4 cm dlouhá, cípy jsou vejčité, srpovité, levotočivé, 1,5–2 cm dlouhé; tyčinek je 5, přirostlých v ústí korunní trubky; gyneceum tvoří 2 částečně srostlé plodolisty. Plodem je dvojice peckovic (někdy se vyvíjí jen jedna), elipsoidních nebo kulovitých, 5–8 cm dlouhých a 4–6 cm širokých, obvykle jen s jedním semenem.
Využití: Semena obsahují smrtelně jedovatý srdeční glykosid cerberin, v latexu se dále nachází thevetin. Rostlina se na mnoha místech užívala k travičství, dodnes je v některých oblastech Indie prostředkem sebevrahů: jako smrtelná dávka obvykle stačí 2 semena, během 3–6 hodin dochází k srdeční zástavě. Olej ze semen má ovšem i využití v lidovém lékařství – jako projímadlo, prostředek k vyvolání zvracení, také jako repelent a insekticid. Kořeny obsahují látky s cytostatickým účinkem při zhoubném bujení tlustého střeva. Tento jed se rovněž využíval k přípravě šípových jedů.
Poznámka: Na Madagaskaru zaznamenal v 19. století český cestovatel Václav Bojer tradiční užití této rostliny při vyšetřování nejtěžších zločinů: … semena jistého stromu (Tanghinia) k největšímu neštěstí po celém ostrovu známá, jelikož náležejíce k jedům rostlinným nejkrutějším, přečasto se potřebují k vypátrání krádce a k vynucení vyznání, není-li důkazů. Jádro na kameně rozetřené a do vody uvržené dá se obžalovanému vypíti. Když svou nevinnost obraňuje, a k jeho prospěchu není svědkův, přidají k dávku tři kousky kůže kuřecí, a obviněný musí tolik vody rejžové vypíti až se dáví; když pak tyto tři kousky kůže nevyvrhne najednou, ze zločinství jest přesvědčen.
Latinské jméno rostliny je ve vztahu k jedovatosti skutečně odvozeno od starořeckých mýtů: Kerberos (Κέρβερος) byl trojhlavý pes, který střežil vchod do podsvětí.
Cerbera manghas
Cerbera manghas
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, dne 22. 9. 2016 (Itálie, Sicílie, Palermo, v kultuře v botanické zahradě).