Článek Advent podle věnců a kalendářů, který vyšel v MF Dnes v páteční příloze (28. 11. 2008), mě slušně pobavil. Na přípravu adventního věnečku si totiž máme připravit tento botanický materiál: buxus, mochnu a penízovku stříbrnou. Copak to asi je? Snaha vypátrat uvedené rostliny mi příjemně zaplnila páteční podvečer.

Buxus je jasný, v tom snad nikdo ani chybovat nemůže. A proč používat české jméno zimostráz? Plete se se zimolezem a jak by pak vypadal věneček z opadaných větviček Lonicera tatarica, že? A protože staročeské jméno pušpan již nikdo nezná, tak nás zachrání latina.
I mochna se zdá jasná. Sice nevím, jak její drobné jemné květy usušit a použít jako dekoraci, ale třeba to současní aranžéři (tedy dle nového hojně podporovaného světovějšího názvu floristé) umí. Pohled na fotografii však vše objasní. Nejedná se o mochnu, ale o mochyni (Physalis alkekengi)! Vždyť to slovo je skoro stejné, že?
Nejzajímavější je (samozřejmě pokud nevidíte fotografii) zjistit, cože to je penízovka stříbrná. Snad sušené houbičky (proč ne) nebo že by geologové takto označovali penízky – pecky tvořené obrovským prvokem Nummulites? Prohledání internetu Googlem nepřinese žádnou pomoc – i když jeden odkaz floristického velkoobchodu zde je. Pomůže opět obrázek – jedná se o „Jidášovy penízky“, blanité přepážky šešulí měsíčnice roční (Lunaria annua). Ale jak se má ctěný čtenář zorientovat, co vlastně na věnec adventní použít?

Buxus

O lehkovážném přístupu k překladům jmen rostlin v literatuře byl na Botany.cz již uveřejněn pěkný článek Není všechno jen cedr a cypřiš. Co se literárních cedrů týče, měl jsem jeden senzační zážitek i já. Kdysi jsem psal nějaké články do jisté sobotní přílohy. A v té samé příloze čtu cestopis o vynikající cedrové pálence produkované na jednom západostředomořském ostrově. Paní redaktorce jsem psal, že se asi o cedr nejedná, neb na daném ostrově nejenže cedr neroste, ale šišky ani nekvasí a přepálená pryskyřice nebude k pití vhodná. Paní redaktorka mi však odpověděla, že autor článku přece musí vědět co pil, že mu domorodci tvrdili, že se dělá z cedaru, a pití to je vynikající, neb chutná jako gin.
Cedr (ve skutečnosti tedy nejspíše nějaký stromový jalovec – např. Juniperus scopulorum, J. monosperma, J. californica) a pinie (singleleaf pinyon – Pinus monophylla, pinyon – Pinus edulis, mexican pinyon – Pinus cembroides) jsou také oblíbené rostliny amerického západu, v jejich stínu rádi odpočívají kovbojové, stejně jako v sykamorových hájích (Platanus racemosa). O předkolumbovské výměně, která americký západ obohatila o cedry a pínie, však svědčí i příběh mého oblíbeného detektiva královského prokurátora Oldřicha z Chlumu, který našel útržek látky na trnu akátové větve.

Útěchou botanikům však budiž, že podobné problémy zažívají i zoologové. Snad nejpovedenější je překlad kovbojky od Zane Greye: Hřmící stádo, která vyšla ve chvatu hned po revoluci. Zlí indiáni a hodní kovbojové zde celou knihu střílejí – buvoly!

Občas se však vyskytnou i svědomití překladatelé. A jim pak slouží botanická zahrada jako poradna. Jeden překladatel – abychom zůstali u lehčí literatury – po mě chtěl české jméno kaktusu, do kterého hodný kovboj střelil a trn z kaktusu vystřelený se zabodl do oka padoucha. Dohodli jsme se, že v daném textu opravdu postačí, že se jednalo o kaktus. Protože kdyby se v textu objevilo, že kulka zasáhla carnegii obrovskou čili saguaro, asi „průměrný“ čtenář by nevěděl, oč se jedná…
Poněkud neústupný byl jiný překladatel, který překládal lidovou křováckou poezii o tom, jak nejlépe ulovit lva. A základní podmínkou k úspěšnému zdolání krále zvířat bylo mít toulec na šípy ze stromovité Aloe dichotoma. Domorodé jméno měl ve vysvětlivkách k textu přeložené, ale pro přítomnost mlaskavek bylo v českém překladu zřejmě nepoužitelné. A tak poraďte! Nakonec si musel poradit sám. A tak vězte, že rostlina toulcovník je Aloe dichotoma a jmenuje se tak, protože se jako slovo dobře rýmuje.

Laxně k překladům latinských či anglických jmen však nepřistupují pouze redaktoři. Někdy se perličky objevují i na popisech v potravinách supermarketů. To, že se reklamní obchodní jméno občas stává obecně známým jménem rostliny, je celkem běžné. Zvláště akční jsou v tom Novozélanďané – vzpomeňme na KIWI R (Actinidia deliciosa) a KIWANO R (Cucumis metuliferus).
Na otázku – víš, co jíš? – je však někdy těžká odpověď, zvláště jména různých luštěnin dělají potíže. Avšak nejběžnější záměnou jsou brusinky. Proto vězte, že sušené brusinky – ať již volné či v čokoládě, ale i většina marmelád a kompotů pocházejících z USA a Kanady – nejsou brusinky, nýbrž klikvy, tedy plody klikvy velkoplodé (Oxycoccus macrocarpus).