Zámecký park Český Krumlov

Český Krumlov – kdysi perla jižních Čech, konkurent samotné Prahy, město krásné, plné historických památek, ale i výjimečných osobností našich dějin. Dnes město leda tak zlatokopecky těžící ze zápisu do prestižního Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, které se stará o své pamětihodnosti jaksi prazvláštně, podivně, ba až vůbec ne. A naprosto nejhrůznější péči věnuje své historicky významné zámecké zahradě.

Český Krumlov

Jak krásně by se mohlo psát o Českém Krumlově! Vždyť zdejší historie sahá až k Vítkovcům a Rožmberkům, šlechtickým rodům, které se nesmazatelně vepsaly do dějin této země. Sama zámecká zahrada byla založena už na začátku 16. století, patří tedy k nejstarším dochovaným u nás. Doznala několika přestaveb – nejstarší zahrada, navržená architekty Antoniem Erizerem Vlachem a Gabrielem de Blonde, byla za Eggenberků v osmdesátých letech 17. století změněna podle návrhu Giacoma de Maggi a P. Spinety. Andrea Altomonte tu potom v době schwarzenberské postavil budovu zimní jízdárny a kaskádovou fontánu, o jejíž sochařskou výzdobu se zasloužili J. A. Zinner a Josef Griessler. Dodnes působí velmi něžně náznaky barokních broderií, tisové ploty, výsadby starých růží, které doplňují letničky, ale třeba i lilie.

Český Krumlov

Skoro jako všude u nás, i do zahrady českokrumlovské se bolavě promítlo 19. století, které trpělo utkvělou představou, že je dobré vyměnit zahradníky za hajné. A tak i zde – do zahrady krásně archaicky obehnané kamennou zdí ze 17. století – se ve velkém vysazovaly stromy a hovořilo se snad až příliš o „anglickém vkusu“. Škoda! Na konci zahrady byl ještě zřízen čtvercovitý rybník, který tomuto umouněnému arcidílu nasadil korunu.

Český Krumlov

O dřívějších zahradních poměrech v Českém Krumlově jsme informováni velmi dobře nejen z několika dochovaných historických plánů zahrady, ale třeba i z inventáře, který nechal sepsat císař Rudolf II. v roce 1601, když rožmberské panství přebíral. Známe obsáhlý soupis rostlin ze zahrady na Novém Městě. Leč příliš se mi o tom ani mluvit nechce, návštěva Krumlova mne totiž krajně znechutila.

Český Krumlov

Po několika metrech od kaskádové fontány narazíme přímo na hlavní ose zahrady na mokvavý vřed – jinak totiž zdejší otáčivé divadelní hlediště nazvat nelze! Je to výplod sprostého ducha a churavého vkusu, nechutnost toho nejtěžšího kalibru, novodobý Augiášův chlév, který celou zahradu zdecimoval. Každá sebelépe myšlená zahradnická péče o zbytek zahrady je tímto monstrem předem odsouzena k totálnímu fiasku. Vždyť ono je skutečně těžké udržovat ruinu – marnost nad marnost!

Český Krumlov

Nic nepomůže ani těsné sousedství letohrádku Bellaria z počátku 18. století, který jistě patří k nejkrásnějším zahradním stavbám u nás. Spíše naopak – těsné spojení této nádherné stavby s onou prašivou komediantskou zrůdou navozuje šok, který by zde nikdo normální rozhodně nečekal. Odstranění této točny žádá po mnoho let i UNESCO, česká strana, reprezentovaná indolentními politiky regionálními i celostátními, se však tomuto úsilí spíše vysmívá, likvidaci tohoto hnusu neustále odkládá, anebo dokonce navrhuje alternativní řešení, všechna samozřejmě scestná. Dokonce i památkáři – jindy tak přísní a nesmlouvaví – se v tomto případě ohýbají jako tráva ve větru a notně švejkovsky zvažují, že zahrada by byla vždycky ruinou s točnou pouze půl roku, zatímco v následném půlroce by byla torzem ruiny bez točny – jak jinak totiž označit diskusi o tom, že by se hlediště periodicky rozebíralo, stálo by tu „jen“ v divadelní sezóně, tedy přesně ve vrcholné vegetační době. A já myslel, že tohle je živá zahrada s vegetací, nikoli bobová dráha!
Kauza „točna“ je nejen hanba Českého Krumlova, ale rovnou ostuda celých Čech, výsměch našemu historickému dědictví, potupa kulturnosti maskovaná do divadelních kostýmů. Politikové by si měli uvědomit, že pokud točna zbourána nebude, Český Krumlov nemá na seznamu UNESCO co hledat!

Český Krumlov

Ví se velmi dobře, jak dávná zahrada na Krumlově vypadala, známe dokonce rostliny, které se tu kdysi pěstovaly. Rožmberská doba je středem zájmu řady českých historiků. Jenže v Českém Krumlově nic z toho vidět není, nečekejte žádné ohromné zážitky. Spíše je možné se v tomto městě snadno hodně naštvat.

Český Krumlov

Snad ještě perlička na závěr: Po návštěvě zahrady jsem se vydal ještě na prohlídku samotného zámku. Tušil jsem, že mi vylepší náladu Maškarní sál, zajímalo mě toho ale více, hlavně jsem byl zvědav, jestli třeba bude v prohlídkové trase věnována alespoň jedna místnost i přírodovědným zájmům posledních Rožmberků. A byla! Dovnitř nás nepustili, nahlíželi jsme jen ze zápraží, určitě jsme se tam nezdrželi déle než minutu – inu, průvodce to bral tempem olympijského maratonu. A tak jsem se alespoň spěšně díval po zdech na vyvěšené botanické ilustrace, čekal jsem, že tam třeba uvidím Gesnerovy obrázky z Huberova překladu Matthiolova Herbáře z roku 1596, které by se sem určitě hodily. Jenže ani nevím, jestli tam byly! Můj zrak totiž hned jako magnet přitáhly z internetu stažené pseudorostlinné malůvky z Voynichova rukopisu. Ty mi skutečně náležitě a velmi rychle připomněly, do jaké šaškárny jsem to vlastně dorazil. Zdejší hradní páni si evidentně dělají z návštěvníků legraci! Pokud se v Krumlově takto vyrábějí historické exponáty, pak je nejvyšší čas, aby UNESCO zápis Českého Krumlova v Seznamu památek světového kulturního dědictví revidovalo opravdu velmi důkladně.

Český Krumlov

Fotografováno dne 27. 6. 2014.