Syn.: Bellia temulenta Bubani nom. illeg., Chaerophyllum geniculatum Gilib. nom. inval., Chaerophyllum temulentum L., Myrrhis temula All., Polgidon temulum (L.) Raf., Scandix nutans Moench, Scandix temula Roth, Selinum temulum E. H. L. Krause
Česká jména: krabilice mámivá (Polívka 1900, Kubát 2002)
Slovenská jména: krkoška mámivá (Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité
Chaerophyllum temulum
Rozšíření: Vyskytuje se v téměř celé Evropě mimo Island, nejsevernější oblasti Skandinávie, nejjižnější Španělsko a Řecko; ve východní Evropě je její rozšíření spíše ostrůvkovité, souvisle pouze v jižnějších částech Ukrajiny. Dále její výskyt zasahuje do Turecka, na Kavkaz a do severní Afriky (Maroko, Alžírsko, Tunisko). Zplanělý výskyt je znám z východní části Severní Ameriky a z Nového Zélandu; v okrajových částech Evropy je původnost druhu rovněž sporná. U nás roste dosti hojně až hojně v teplejších oblastech, do vyšších poloh proniká spíše okrajově. Od 19. století se její areál u nás vlivem ruderalizace krajiny zřetelně rozšířil.
Ekologie: Roste v ruderalizovaných lesích a jejich lemech, zejména v akátinách, příměstských lesích, parcích a křovinách, dále na rumištích, úhorech a zanedbaných zahradách, na březích toků. Druh preferuje stinná a polostinná stanoviště na čerstvě vlhkých, dusíkem bohatých půdách v teplejších oblastech. Kvete od května do července.
Chaerophyllum temulum
Chaerophyllum temulum
Popis: Jednoleté až dvouleté byliny s vřetenovitým ztlustlým větveným kořenem, 20–100 cm vysoké. Lodyha přímá, jemně rýhovaná, pod uzlinami ztlustlá, fialově skvrnitá nebo špinavě červená, s větvemi v horní části odstávajícími, hustě chlupatá bělavými chlupy cca 0,5 mm dlouhými, na bázi také 1–2 mm dlouhými nebo i delšími chlupy. Listy šedozelené, dolní dlouze řapíkaté, cca 25 cm dlouhé a 20 cm široké, horní přisedlé; čepel vejčitá až široce vejčitá, 2–3krát zpeřená, někdy hnědě skvrnitá, na obou stranách přitiskle štětinatě chlupatá; lístky dolních jařem zpeřené, u horních jařem peřenodílné až peřenosečné, nejhořejší lístky až celistvé s vroubkovaným okrajem; lístečky a úkrojky široce velčité až úzce vejčité, tupé až jemně přišpičatělé. Okolíky cca 5–6 cm v průměru, před rozkvětem nicí, za květu přímé, ± dlouze stopkaté; obal zpravidla chybí; okolíčky v počtu 4–13, se stopkami řídce chlupatými, obalíčky z 6–8 široce kopinatých listenů. Květů v okolíčku až 25, na obvodu okolíčku oboupohlavné květy, směrem do středu okolíčku brzy zasychající samčí květy, uprostřed jeden oboupohlavný květ, rozkvétající jako poslední. Kalich nezřetelný; korunní lístky hluboce vykrojené, bílé, vnější zřetelně větší (paprskující). Dvounažky úzce elipsoidní, merikarpia cca 7 mm dlouhá, za zralosti světle žlutohnědá, často s fialovými žebry, lysá; čnělky ± stejně dlouhé jako stylopodium, svírající navzájem tupý až přímý úhel.
Záměny: Krabilice mámivá je od ostatních miříkovitých poměrně dobře rozeznatelná i v nekvetoucím stavu. Vyznačuje se smutně šedozelenou barvou, fialově skvrnitou až fialovou lodyhou a lístky listů na vrcholu ± tupě špičatými, s úkrojky dosti širokými, široce vejčitými.
Chaerophyllum temulum
Chaerophyllum temulum
Poznámka: Druh je jedovatý pro člověka i zvířata, jsou známy i smrtelné otravy.
Chaerophyllum temulumChaerophyllum temulum
Chaerophyllum temulum
Chaerophyllum temulum
Fotografováno dne 26. 5. 2012 (Praha, Vysočany).