Syn.: Chenopodium foetidum Lam., Chenopodium olidum Fl. Londin
Čeleď: Amaranthaceae – laskavcovité
Rozšíření: Druh přirozeně roste v Evropě a v Asii, od Mediteránu a Makaronésie až po mírný pás, na východ až po Pamír. Zavlečen je také v Severní Americe, na severu Patagonie, v Chile, Austrálii a na Novém Zélandě. V ČR je rozšířen roztroušeně především v teplých oblastech. V souvislosti s přestavbou intravilánů a změnou způsobu života v obcích druh ustupuje.
Ekologie: Roste na ruderálních stanovištích, na návsích, velmi často u pat venkovských, ale i městských zídek a plotů, které jsou navštěvovány hosty nedalekých hospůdek za účelem malé úlevy. Kvete od května do září.
Popis: Jednoleté, 5-40 cm vysoké, šedozelené, pomoučené a nepříjemně páchnoucí byliny. Lodyha je plazivá až vystoupavá, dolní větve často přitisklé k povrchu. Dolní listy vejčité až široce kosočtverečné, celokrajné nebo jen s nevýrazným zubem v nejširší části. Nažky jsou kulovité až mírně zploštělé.
Záměny: Zaměnit by se merlík smrdutý mohl s druhem Chenopodium sosnowskyi, který ale u nás zatím nebyl nalezen. Roste v Turecku, Íránu a na Zakavkazsku, ale byl již zavlečen do Švédska a Německa. Jeho výskyt u nás je očekáván. Liší se přímou, až 30 cm vysokou lodyhou a absencí charakteristického zápachu. Tvar listů má velmi podobný.
Ohrožení a ochrana: V ČR je merlík smrdutý řazen mezi silně ohrožené druhy (C2t). Na Slovensku patří k druhům potenciálně ohroženým (NT).
Poznámka: Rostliny po rozemnutí páchnou methylaminem. Tento charakteristický zápach lze přirovnat k pachu ryb nebo – jak napovídá popis C. Linného – také k pachu nemyté ženy. Dříve byly používány jako byliny k léčbě hysterie a jiných chorob.
Fotografováno dne 22. 5. 2009 (Česko, Heřmaň u Protivína, na zahradě).