Polabina česká, tak požehnaná, tak hospodářsky a kulturně pokročilá, má svou zvláštní lidovou i přírodní charakteristiku. Na lidu vidíš blahobyt, bohaté statky, čilý obchod, četné dráhy a příroda jest vlídná, bujná, jakoby ani do Čech nepatřila. Kdo přijde na př. z jižních Čech, ani nepoznává tu rozmanitou a docela různou společnost rostlinnou, která pokrývá meze, pahorky a louky.
Chotuc
Obraz krajinný je všude stejný. Širá rovina, jen tu a tam přerušená malým kopcem nebo táhlým návrším, nekonečné lány obilí střídají se s černými skupinami borů, v pozadí trčí nezbytné topoly a ze zeleně zahrad bělají se domky vesnic a věže měst – tak popisoval v roce 1920 krajinu Polabí Josef Velenovský ve svém čtrnáctém obrázku nazvaném Na polabských kyselkách. Takto idylicky bychom už asi v současnosti Polabí neopěvovali. Naštěstí ale stále v této krajině existují vzácná místa, pro která jsou Velenovského slova příznačná i dnes. Určitě k nim patří také svědecký vrch Chotuc (253 m n. m.) na Nymbursku. Přírodní památkou byl prohlášen v roce 1999.
Chotuc

Chotuc

Už v pravěku se tady nacházelo hradisko, asi ve 13. století tu církev vystavěla kapli Nejsvětější Trojice. Její dnešní podoba je mnohem mladší, byla barokně přestavěna asi v roce 1696, v 19. století ji ale zapálil blesk, takže musela být opravována. Nicméně až do začátku 20. století byl vrch Chotuc vyhlášeným poutním místem.
Němými svědky této doby jsou četné exempláře klokoče zpeřeného (Staphylea pinnata), jehož přítomnost naznačuje, že se nacházíme na církevně významném místě – ze semen této dřeviny se totiž vyráběly růžence. Tento druh zde tedy asi nebude původní, stejně jako dekorativní orlíček černofialový (Aquilegia atrata), který zplaněl na hřbitůvku u kaple.
Dubohabřinu na vrcholku doplňují společně s klokočem také javory (Acer campestre, Acer pseudoplatanus) a jasany (Fraxinus excelsior), v podrostu najdeme sasanku hajní (Anemone nemorosa), bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis), violku divotvárnou (Viola mirabilis), v lesním lemu roste voskovka menší (Cerinthe minor), rozrazil ožankovitý (Veronica teucrium), kozinec cizrnovitý (Astragalus cicer), zběhovec lesní (Ajuga genevensis), dost hojná je tu kamejka modronachová (Buglossoides purpurocaerulea), ojediněle se na okraji lesa objevuje i okrotice bílá (Cephalanthera damasonium).
Chotuc
Část vrchu byla v minulosti odlesněna, vznikl tu sad a na jih orientovaná pastvina. Právě tyto trávníky dnes představují nejdůležitější předmět ochrany na této lokalitě – vyskytuje se zde totiž celá řada vzácných teplomilných druhů rostlin. K největším floristickým zázrakům Chotuce jistě patří vitální populace vstavače nachového (Orchis purpurea). Určitě bychom ale při návštěvě zdejší louky neměli přehlédnout ani další druhy, jako například ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus), slézovec durynský (Lavatera thuringiaca), piplu osmahlou (Nonea pulla), žluťuchu menší (Thalictrum minus), jehlici trnitou (Ononis spinosa), večernici lesní (Hesperis sylvestris) nebo šalvěj luční (Salvia pratensis).
Chotuc
Chotuc je pozoruhodným místem v Polabí: člověk do tohoto vrchu otiskl své stopy už před mnoha staletími, zároveň však zdejší stráně dodnes patří k velmi cenným botanickým územím. V minulosti chodívali na Chotuc poutníci ke zdejší kapli, dnes sem směřují lidé ze širokého okolí obdivovat krásnou orchidej. Svět se změnil, pane Velenovský, ale přece jen snad něco zůstává.
Chotuc
Fotografováno dne 9. 5. 2009.