Syn.: Eupatorium brachiatum Sw. ex Wikstr., Eupatorium clematitis DC., Eupatorium conyzoides Vahl, nom. illeg., Eupatorium conyzoides Mill., Eupatorium dichotomum Sch. Bip., Eupatorium divergens Less., Eupatorium floribundum Kunth, Eupatorium graciliflorum DC., Eupatorium incisum Rich., Eupatorium klattii Millsp., Eupatorium odoratum L., Eupatorium sabeanum Buckley, Eupatorium stigmatosum Meyen et Walp., Osmia clematitis (DC.) Sch. Bip., Osmia conyzoides Sch. Bip., Osmia conyzoides Small, nom. illeg., Osmia floribunda (Kunth) Sch. Bip., Osmia odorata (L.) Sch. Bip.
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Chromolaena odorata
Rozšíření: Druh pochází z amerického kontinentu, kde se původně vyskytoval v pásmu od jižního Texasu a Floridy přes Antily, kontinentální Střední Ameriku a sever Jižní Ameriky až do severní Argentiny a Paraguaye, ale v současnosti zahrnuje jeho areál tropy a subtropy téměř celého světa (Afrika, Asie, Austrálie) a je to jedna z nejinvazivnějších rostlin vůbec.
Pro své využití v lidové medicíně bývala občas záměrně pěstována i v zahradách, včetně těch botanických, a právě odtud se často dostala do volné přírody, což je v některých případech i řádně zdokumentováno (Indie, Indonésie, Srí Lanka). Její další šíření v jihovýchodní Asii a západním Pacifiku bylo spojeno s pohybem vojenského personálu a vybavení během druhé světové války. Nová ložiska invazí byla identifikována jako místa, kde byly klíčové vojenské základny, například Rabaul na ostrově Nová Británie a Jayapura v indonéské části Nové Guineje. Do Nigérie se dostala roku 1937 náhodně spolu se zásilkou osiva, naopak na Pobřeží slonoviny v roce 1952 byla vysazována záměrně, jako prostředek k omezení růstu jiného invazivního druhu (Imperata sp.), což byla ovšem fatální chyba. V Africe navíc byla používána s oblibou jako zelené hnojení s insekticidními účinky. V Austrálii se vyskytla poprvé až roku 1994 v Queenslandu, také jako příměs v travním semenu. Momentálně je na mnoha místech cíleně hubena. Pro její agresivitu se jí přezdívá „trifid“ podle známého sci-fi románu Den trifidů.
Ekologie: Vyznačuje se mimořádnou přizpůsobivostí, ale nejlépe se mu daří na slunných, suchých otevřených prostranstvích – na loukách, rumištích, polích, objevuje se spíše v nižších polohách, dokáže však stoupat až do nadmořské výšky okolo 1300 m. Kvůli obsahu jedovatých a aromatických látek netrpí okusem, a proto na některých lokalitách časem vytlačí mnohé jiné druhy spásané vysokou zvěří a slony. Během období sucha zvyšuje významně nebezpečí požárů, protože vyschlé listy obsahují snadno zápalné olejovité látky. Velké problémy činí například na Srí Lance v národních parcích Uda Walave, Bundala či Yala. Roste-li ve stínu, mění svou růstovou strategii a chová se jako popínavá rostlina, která využívá ostatní vegetaci k průniku za světlem. Rozmnožuje se nejen semeny unášenými větrem, ale také vegetativně úlomky kořenů, což je velký problém třeba při orbě.
Chromolaena odorata
Popis: Vytrvalá bylina až polokeř dosahující výšky 80–300 cm a téměř stejné šíře, se stonky obvykle přímými nebo vystoupavými, pokud se chová jako liána, mohou být stonky dlouhé i 6–12 m, vždy jsou bohatě větvené, pýřité, žlutozelené, na bázi dřevnatějící, nikdy nejsou duté. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, trojúhelníkového až vejčitého tvaru, 5–12 cm dlouhé a 3–7 cm široké, na okraji vroubkované, na vrcholu špičaté, po obou stranách v mládí řídce chlupaté, se 3 žilkami. Po rozemnutí nepříjemně páchnou. Květenství je terminální, latnaté, s 15–50 drobnými úbory, zákrov je válcovitý, 8–10 mm dlouhý, zákrovní listeny v 3–6(–8) řadách, trubkovité květy jsou asi 5 mm dlouhé, jejich barva kolísá od fialové přes růžovou až k čistě bílé, západoafrická forma má květy téměř červené, jihoafrická naopak čistě bílé. Plodem je černá až tmavohnědá nažka, 4–5 mm dlouhá, s bílým až narezlým chmýrem, který je 5–6 mm dlouhý.
Využití: Rostlina obsahuje karcinogenní a jedovaté alkaloidy pyrrolizidinu, které jsou toxické pro dobytek a i u lidí mohou způsobit otravu či alergii. Přesto je však rostlina používána hojně v lidové medicíně, především v Asii. Pokud se neužívá vnitřně, může skutečně v některých případech léčba přinést velmi dobré výsledky. Například ve Vietnamu, Thajsku či Indii se rozdrcené listy či vodný extrakt z nich používají na ošetření většiny povrchových zranění a prokazatelně dochází k likvidaci choroboplodných zárodků. Antibakteriální účinky methanolického extraktu jsou pozitivní pro Bacillus subtilis, Klebsiella pneumoniae, Staphylococcus aureus, Pseudomonas aeruginosa i Escherichia coli. Antimykotická aktivita byla pozorována proti Candida albicans, Aspergillus, Saccharomyces cerevisiae, Rhizopus sp., Penicillium sp. Dochází i k rychlejšímu hojení rány, protože látky v rostlině obsažené zabraňují vzniku nevzhledných kolagenních jizev. Rozdrcené listy jsou také často domorodci používány jako repelenty.
V Ghaně se používá pro balzamování mrtvol, což také dokazuje antibakteriální účinky.
Záměny: Chromolaena odorata může být občas zaměňována s Gymnocoronis spilanthoides či Ageratina adenophora. Zde popisovaná C. odorata je statná, až 3 m vysoká, přímá, spíše suchomilná rostlina se stonky, které nejsou duté a má poměrně široké vroubkované listy. Její drobné úbory vyrůstají v hustých latách.
Gymnocoronis spilanthoides je naproti tomu rostlina bahenní, jen 1–1,5 m vysoká, s částečně dutými stonky a relativně úzkými, na okraji jemně zubatými listy. Její úbory jsou oproti C. odorata větší (15–20 mm napříč) a laty jsou chudší.
Ageratina adenophora je suchozemská rostlina, jen 1–1,5 m vysoká, se stonky, které nejsou duté a její poměrně široké listy jsou vroubkovaně pilovité. Drobné úbory (5–7 mm napříč) jsou bílé barvy, jsou nahloučeny v hustých chocholících.
Poznámka: Rod Chromolaena zahrnuje přibližně 165 druhů, které se vyskytují v tropických a subtropických oblastech Nového světa, jen areál zde popisovaný druhu je v současnosti téměř pantropický.
Chromolaena odorata
Chromolaena odorata
Chromolaena odorata
Chromolaena odorata
Fotografováno v lednu 2015 (Srí Lanka, liánovitá forma u Unawatuny, keřovitá v NP Uda Walave).