Syn.: Prunus icaco Labat
Česká jména: zlatoplod slívový (Presl 1846)
Čeleď: Chrysobalanaceae R. Br. – zlatoplodovité
Rozšíření: Původní areál zaujímá tropickou část Střední Ameriky a karibské ostrovy, zasahuje až na Floridu, v Jižní Americe se vyskytuje až po Ekvádor a Brazílii. Původnost výskyt v tropech západní Afriky je sporná. V domovském areálu převážně provází pobřeží, ale místy proniká i do vnitrozemí. Zavlečen nebo vysázen v tropech celého světa, místy je dnes nebezpečnou invazní dřevinou, např. ve Francouzské Polynésii, na Fidži a na Havajských ostrovech, z ostrovů v Indickém oceánu je znám ze Seychel a Réunionu.
Ekologie: Pobřežní lemy, křovinaté a kamenité svahy. Druh je velmi tolerantní k zasolení půdy i slanému spreji, může růst na okraji bažin i na dosti výsušných stanovištích. V prostředí s průměrnými teplotami nad 20 °C a také zpravidla vyššími srážkovými úhrny.
Popis: Keř nebo menší strom 3–6(–10) m vysoký. Listy jsou na větvích typicky dvouřadě uspořádané, jsou široce oválné až vejčité, 3–8 cm dlouhé a 2,5–6 cm široké, celokrajné, na vrcholu zaokrouhlené nebo tupě špičaté, kožovité, leskle zelené, někdy červeně naběhlé. Květy vyrůstají ve svazečcích na konci větví, jsou drobné, pětičetné, bělavé, tyčinek je mnoho, svrchní semeník srůstá ze 3 plodolistů, ale vyvíjí se pouze jediný. Plody jsou kulovité peckovice až 5 cm v průměru, nezralé jakoby pomačkané, přecházející od zelené k světle žluté s nafialovělým líčkem, v plné zralosti často celé temně fialové, obsahují šťavnatou dužninu a poměrně velkou pecku, která zaujímá minimálně polovinu objemu plodu.
Využití: V příznivých klimatických podmínkách velmi nenáročná, rychle rostoucí dřevina, používaná k výsadbám na erodované půdě, kterou dokáže rychle pokrýt. Plody lze konzumovat, ale nejsou příliš chutné.
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 1. 3. 2009 (Kostarika, NP Manuel Antonio) a v únoru 2011 (Seychely, ostrovy Mahé a Praslin).