Syn.: Cicuta angustifolia Kit., Cicuta baldacciana Degen ex Bald., Cicuta mackenzieana Raup, Cicuta nipponica Franch., Cicuta orientalis Degen, Cicuta pumila Behm, Cicuta tenuifolia Schrank, Cicutaria aquatica Lam., Cicutaria virosa Delarbre, Coriandrum cicuta Roth, Selinum virosum E. H. L. Krause, Sium cicuta F. H. Wigg.
Česká jména: rozpuk jizlivý (Presl 1819, Opiz 1852, Čelakovský 1879, Dostál 1950), rozpuk jízlivý (Kubát 2002)
Slovenská jména: rozpuk jedovatý (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Apiaceae Lindl. – miříkovité
Cicuta virosa
Rozšíření: Druh s areálem sahajícím od Britských ostrovů až po Zabajkalí a s izolovanou arelou ve východní Asii (Mongolsko, Čína, Japonsko a Kamčatka); ve Středozemí je velmi vzácný, zato na sever dosahuje až k polárnímu kruhu. Dále roste v severní části Severní Ameriky od Aljašky po provincii Quebec. V České republice dříve v nížinách až podhůří docela hojně, nyní velmi lokálně, na Slovensku hojněji jen v Podunajské a zejména Potiské nížině.
Ekologie: Roste v bažinných olšinách a na okrajích mokřadů, často na plovoucích ostrůvcích, zejména na jemných jílovitých nezpevněných sedimentech. Dobře snáší kolísání vodní hladiny. Najdeme jej na slunných místech i v polostínu.
Cicuta virosa
Popis: Statná vytrvalá lysá bylina s příčně přehrádkovaným dutým kořenem. Lodyhy jsou oblé, jemně rýhované, duté, 50–120 cm vysoké, v horní polovině bohatě větvené. Přízemní a dolní lodyžní listy jsou řapíkaté, až 30 cm dlouhé, 2–3krát peřenosečné, úkrojky posledního řádu jsou kopinaté, 5–10 cm dlouhé, ostře pilovitě zubaté; horní lodyžní listy jsou přisedlé. Složené okolíky tvoří 10–20 okolíčků, listeny obalu se nevyvíjejí nebo jsou nečetné, listeny obalíčku jsou šídlovité. Květy jsou bílé, kalich není patrný. Dvounažky jsou široce vejcovité, 1,8–2,5 mm dlouhé, hnědé, merikarpia s 5 nevysokými žebry.
Záměny: V listech – a rovněž dužnatým kořenem – poněkud připomíná petržel (Petroselinum crispum), ovšem roste na stanovištích, kde petržel těžko předpokládat. Od ostatních našich miříkovitých se dosti nápadně odlišuje tím, že postranní větve po vrcholičnatém způsobu přerůstají koncový složený okolík, ten je navíc víceméně polokulovitý a polokulovité jsou i dílčí okolíčky.
Ohrožení a ochrana: Rozpuk dnes patří k dosti řídkým druhům: hojněji se recentně vyskytuje pouze v Polabí, v jihočeských pánvích a v Hornovltavské kotlině nad Lipnem, mimořádně vzácný je na Moravě, kde se dnes udržuje jen několik posledních populací. Ústup zavinila především likvidace stanovišť, v poslední době i eutrofizace. V Červeném seznamu je zařazen mezi druhy silně ohrožené (C2b), mezi druhy zranitelné (VU) jej řadí Červený seznam na Slovensku. V Maďarsku patří mezi druhy chráněné.
Poznámka: Jedna z nejjedovatějších středoevropských rostlin, obsahuje alkaloid cicutoxin.
Cicuta virosa
Cicuta virosa
Cicuta virosa
Cicuta virosa
Fotografovali Alena Vydrová a Vít Grulich, ve dnech 4. 7. 2005 (Desky), 19. 8. 2005 (Pěkná), 10. 8. 2008 (Želnava) a 14. 8. 2015 (Stará Hlína, u rybníka Nový Vdovec).