Syn.: Cistus creticus var. tauricus (C. Presl) Dunal, Cistus eriocephalus Viv., Cistus incanus auct., Cistus macrocalyx Sennen et Pau, nom. illeg., Cistus paui Sennen, Cistus riphienensis Pau, Cistus sennenianus Pau, Cistus tauricus C. Presl, Cistus villosus var. eriocephalus (Viv.) Grosser, Cistus villosus var. mauritanicus Grosser, Cistus villosus var. tauricus (C. Presl) Grosser, Cistus vinyalsii Sennen et Mauricio
Čeleď: Cistaceae Juss. – cistovité
Cistus creticus subsp. eriocephalus
Rozšíření: Poddruh v Mediteránu šířeji zastoupeného druhu Cistus creticus, který najdeme především ve východní a jižní části této oblasti – severozápadní Afrika, jihozápadní Asie, Krym a jihovýchodní Evropa (západně po Itálii).
Ekologie: Roste v mediteránních xerofilních křovinách i ve světlých lesích. Kvete od března do června.
Cistus creticus subsp. eriocephalus
Popis: Keř, 30–140 cm vysoký, chlupatý, s větvemi přímými. Listy jsou řapíkaté, vstřícné, vejčité až eliptické, 2–7 cm dlouhé a 0,8–3 cm široké, na okraji skoro hladké nebo jen mírně zvlněné, šedozelené, chlupaté, nežláznaté, žilnatina je zpeřená, na líci vtlačená, na rubu vyniklá. Květy jsou velké, jednotlivé nebo až v 7květých květenstvích, dosahují až 6 cm v průměru, kališní lístky široce vejčité, dlouze bíle chlupaté, květy 5četné, korunní jsou lístky obvejčité, růžovofialové, čnělka je stejně dlouhá jako tyčinky. Plodem je tobolka.
Záměny: Od nominátního poddruhu se C. c. subsp. eriocephalus odlišuje především oděním mnohem méně žláznatým, sotva lepkavým, jeho listy jsou zároveň o něco větší, méně svraštělé a na okraji jen spoře zvlněné. Poněkud podobný cist malokvětý (Cistus parviflorus) se liší listy výrazně šedozelenými, se třemi hlavními žilkami (ty jsou dobře zřetelné obzvláště na rubu listu) a velmi krátkou čnělkou, která je kratší než tyčinky.
Cistus creticus subsp. eriocephalusCistus creticus subsp. eriocephalus
Cistus creticus subsp. eriocephalusCistus creticus subsp. eriocephalus
Fotografováno dne 19. 4. 2008 (Itálie, Gargano, jižně od Vieste).