Syn.: Atalantia hindsii (Champ. ex Benth.) Oliv., ×Citrofortunella madurensis (Lour.) D. Rivera et al., Citrus ×aurantium var. globifera Engl., Citrus ×aurantium var. japonica (Thunb.) Hook. f., Citrus ×aurantium subsp. japonica (Thunb.) Engl., Citrus aurantium var. japonica (Thunb.) Hook., Citrus ×aurantium var. olivicormis Risso ex Loisel., Citrus aurantium var. oliviformis Risso ex Loisel., Citrus erythrocarpa Hayata, Citrus hindsii (Champ. ex Benth.) Govaerts, Citrus inermis Roxb., Citrus japonica var. fructu-elliptica Siebold et Zucc., Citrus japonica var. madurensis (Lour.) Guillaumin, Citrus japonica var. margarita (Lour.) Guillaumin, Citrus kinokuni Yu. Tanaka, Citrus madurensis Lour., Citrus margarita Lour., Citrus microcarpa Bunge, Citrus nobilis var. inermis (Roxb.) Sagot, Fortunella bawangica C. C. Huang, Fortunella chintou (Swingle) C. C. Huang, Fortunella crassifolia Swingle, Fortunella hindsii (Champ. ex Benth.) Swingle, Fortunella hindsii var. chintou Swingle, Fortunella japonica (Thunb.) Swingle, Fortunella margarita (Lour.) Swingle, Fortunella obovata Tanaka, Limonia monophylla Lour., Sclerostylis hindsii Champ. ex Benth., Sclerostylis venosa Champ. ex Benth.
Česká jména: kumkvat, kinkan; kumkvat oválný, nagami; kumkvat kulatý, marumi (Valíček 1989)
Čeleď: Rutaceae Juss. – routovité
Citrus japonica
Rozšíření: Druh je původní zřejmě v jižní Číně, na ostrově Chaj-nan, snad i v severním Vietnamu. Již od starověku se cíleně pěstuje pro okrasu i pro ovoce. V současnosti se kumkvat pěstuje v celé jihovýchodní Asii, Číně, Japonsku, na Středním východě, v Íránu, Pákistánu a Indii, ale i v Evropě (hlavně řecké ostrovy) a v Americe (nejen v mnoha státech USA, ale třeba i v Chile).
Ekologie: V přírodě byl součástí stálezelených lesů, keřovité vegetace na světlinách, druhotně se objevuje i na pastvinách, v nadmořských výškách od 600 do 1000 m. Vyžaduje slunné stanoviště a poměrně výživnou půdu, nesnáší trvalé zamokření a vápník v půdě. Za normálních okolností je v přírodě opylován hmyzem či větrem a je samosprašný, takže pro vznik plodů stačí jediný stromek.
Citrus japonica
Popis: Keř, případně malý strom, 2–5 m vysoký, bohatě větvený, s větvemi zelenými, někdy i s kratšími trny. Listy jsou krátce řapíkaté (do 1 cm), eliptické až úzce obvejčité, 4–6 cm dlouhé a 1,5–3 cm široké, na bázi zaokrouhlené nebo klínovité, na okraji při vrcholu listu zubaté nebo i celokrajné, na vrcholu většinou zaokrouhlené, lesklé, kožovité. Květy vyrůstají jednotlivě či v menších svazečcích z paždí listů, jsou vonné, korunních lístků je nejčastěji pět a jsou čistě bílé. Plodem je elipsoidní bobule, 2–4 cm dlouhá a 1,5–3 cm široká, ale někdy může být i téměř kulatá, v plné zralosti s jasně oranžovou slupkou a nahořklou jedlou dužninou.
Využití: Kvůli své výrazně aromatické chuti se plody nejčastěji používají upravené. Peče se s nimi maso (půlí se či čtvrtí) nebo se využívají do různých pohárů a koktejlů, poté co byly naloženy na čas do cukru a alkoholu. Mohou se ale pochopitelně jíst i bez úpravy, a to po omytí dokonce včetně kůry. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že kůra přidaná do různých moučníků dává výslednému výrobku daleko lepší chuť než kůra pomerančová. Z plodů lze vyrábět i zavařeninu, která je příjemně nahořklá. Na řeckém ostrově Korfu, kde se kumkvat pěstuje ve velkém množství již řadu let, se z nich vyrábí stejnojmenný likér.
Pro komerční účely se tyto rostliny roubují na podnože, aby dříve přinášely ovoce. Poslední dobou jsou i v mírném pásu pěstovány čistě pro ozdobu jako hrnkové rostliny nebo bonsaje.
Poznámka: Pomeranče, citróny a podobné citrusové ovoce patří do rodu Citrus. Kumkvat botanici oddělovali do blízce příbuzného rodu Fortunella. Jenže výzkumy DNA v poslední době ukazují, že by bylo rozumnější tento rod včlenit přímo do rodu Citrus, většinu dříve samostatných druhů dokonce výhradně k druhu Citrus japonica.
Citrus japonica
Citrus japonica
Fotografováno v říjnu 2014 (Japonsko, Tokio, Higaši Gjoen).