Syn.: Cnicus microcephalus Boiss., Cnicus pseudo-benedictus hort. dorpat. ex Asch., Epitrachys microcephala K. Koch
Česká jména: kardus benediktus (Hájek 1562), kardus benediktus anebo přímětník vlaský (Huber 1596), čubet lékařský (Presl 1846), čubet benedykt (Dostál 1950), benedikt lékařský (Kubát 2002)
Slovenská jména: benedikt lekársky (Dostál 1950, Marhold-Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Cnicus benedictus
Rozšíření: Vyskytuje se ve Středozemí od Portugalska po Řecko, v Asii v Turecku, Sýrii, Libanonu a Izraeli, dále zasahuje do Zakavkazí, Íránu a Afghánistánu. Odedávna pěstovaná léčivá rostlina, občas rostliny z kultury zplaňují. Druhotný výskyt byl podchycen v řadě zemí Evropy (velmi vzácně a přechodně i v ČR), ale i v Severní a Jižní Americe a v jižní Africe.
Ekologie: Křoviny, stepní trávníky, úhory a okraje cest, vystupuje až do nadmořských výšek 1600 m.
Cnicus benedictus
Popis: Jednoletá, pavučinatě vlnatá bylina vysoká 10–60 cm, s přímou, občas rozvětvenou, hranatou lodyhou. Listy jsou střídavé, kracovitě peřenoklané, 20–30 cm dlouhé a 8–10 cm široké, na okraji drobně ostnité, na spodní straně s bílou žilnatinou. Úbor je koncový, vejcovitý až kulovitý, asi 4 cm dlouhý a 2 cm široký, obalený nejvyššími vejčitými až kopinatými listeny; zákrov je víceřadý, střechovitý, vnitřní zákrovní listeny s dlouhým, hřebenitým červenohnědým ostnem; květy jsou žluté, okrajové jalové, s 2–3cípou niťovitou korunou, středové oboupohlavné, s 5cípou trubkovitou korunou. Nažky jsou válcovité, 7–8 mm dlouhé; chmýr je jednoduchý, dvouřadý.
Využití: Rostlina měla využití v lidovém léčitelství jako významný lék na žaludeční obtíže, současná farmaceutická praxe z něj získává ligniny, látky s virostatickými účinky. Výrazně hořká chuť benediktu měla uplatnění i jako náhražka chmele a k přípravě bylinných kořalek.
Cnicus benedictus
Cnicus benedictus
Cnicus benedictus
Fotografovali Vít Grulich a Mário Duchoň, ve dnech 16. 5. 2011 (Turecko, Antalya, kaňon Göynük; Anatolie, Karacaörem).