Fabio Colonna (Fabio Columna) se narodil v roce 1567 v Neapoli, zemřel tamtéž zřejmě v roce 1640. Italský přírodovědec, botanik.

Colonna

Studoval práva na fakultě v Neapoli, kde také roku 1589 získal titul. Poté se věnoval filozofii. Jedním z jeho učitelů byl Giovanni Battista della Porta, který v něm vzbudil zájem o přírodopis. Hlavní motivací ke studiu rostlin (alespoň jak vyplývá z předmluvy k dílu Phytobasanos) bylo pro Colonnu jeho chatrné zdraví a snaha najít lék na těžkou formu epilepsie, kterou trpěl. Začal tedy četbou starověkých textů Hippokrata, Galéna, Dioskorida a dalších autorů, záhy ovšem zjistil, že k důkladnému poznání rostlin bude třeba provádět jejich studium přímo v přírodě. Na základě svých pozorování připravil řadu poznámek a oprav k Dioskoridovu dílu Materia medica, bohužel je nikdy nevydal a rukopis se posléze ztratil.
Colonna byl aktivním členem komunity renesančních přírodovědců se vším, co to tehdy obnášelo – korespondoval s řadou ze svých kolegů, navštěvoval botanické zahrady (které v renesační Itálii vyrůstaly jako houby po dešti) nebo proslulá muzea přírodnin della Porty a Ferrante Imperata. Za rostlinami se vydával na různá místa Itálie, zkoumal například květenu pohoří Matese v Kampánii, okolí města Cerignola a Puglia nebo Zagarola nedaleko Říma. V roce 1600 ho postihla těžká choroba, po rekonvalescenci si otevřel právnickou praxi v Římě. Později se vrátil do Neapole a začal studovat herbář v opatství sv. Jana v Karbonaře. Výsledky svých studií sepsal v Minus cognitarum stirpium. Dlouho nemohl sehnat nakladatele, dílo vydal tedy až roku 1606 vlastním nákladem.
Mnohem větší úspěch měl ale Colonnův spis Phytobasanos, publikovaný roku 1592 v Neapoli, tímto dílem si vydobyl vědecké renomé. Termín „basanos“ znamená zlatnický nebo prubířský kámen, jehož pomocí zkoušeli zlatníci množství příměsí a kvalitu zlata. Phytobasanos je tedy jakýmsi zkoušitelem rostlin. Dílo je, mimo jiné, zajímavé také svými ilustracemi. Místo tradičních dřevořezů byly použity mědirytiny, ty umožňovaly lepší zobrazení detailů. Ilustrace komentuje Colonna i v předmluvě k dílu, tato pasáž ale vedla mezi současnými badateli k některým dezinterpretacím. Colonna tvrdí, že sám připravil obrazy rostlin novou, jím samotným vynalezenou, technikou. Tím ale nemají být míněny mědirytiny, které použil v přírodopisném díle již takřka o půl století dříve Ippolito Salviani (Aquatilium animalium historiae), v botanické práci pak byly poprvé využity roku 1580 Pietrem di Nobilis (Herbal, Řím). Předpokládáme, že autor naráží na nový proces zachycení podoby rostliny (soudíme tak ze dvou Colonnových manuskriptů, které byly objeveny v Royal Oak Foundation: Icones ipsis plantis) – jde o nastříkání živé či sušené rostliny organickým pigmentem a její následné otisknutí na list papíru. Příliš malé nebo složité části rostliny nemohly být vždy zachyceny, v tomto případě byla ilustrace retušována a detaily byly dokresleny ručně. Je známo pouze několik málo příkladů využití této techniky v 16. století. Colonna tak v herbáři Icones ipsis plantis vyobrazil na 570 druhů rostlin ze svých botanických expedicí.
Významným rokem se poté pro Colonnu stal rok 1610, kdy se seznámil s Federikem Cesim, zakladatelem první vědecké akademie v Evropě – slavné Accedemia dei Lincei. Cesi přijel do Neapole vyjednávat s Portou a Imperatem založení nové „filiálky“ této akademie. Když byla roku 1612 v Neapoli pobočka Accademia dei Lincei opravdu založena, stal se Colonna jedním z prvních členů. Po Portově smrti v roce 1615 byl zvolen dokonce jejím ředitelem.
Na závěr dodejme, že v průběhu svého botanického bádání se mu opravdu podařilo najít rostlinu, která nejlépe zmírňovala projevy jeho epilepsie – byl to druh Valeriana officinalis.

Colonna

Zdroj: Tongiorgi Tomasi, L.; Willis, T.: An Oak Spring Herbaria. Oak Spring Garden Library, 2009.