Euricius Cordus, zdroje se rozcházejí, zda vlastním jménem Heinrich Ritze nebo H. U. Solde, se narodil kolem roku 1486 v Simshausen v Hessensku, zemřel 24. prosince 1535 v Brémách. Německý lékař.

Uvádí se, že se narodil jako nejmladší z 13 dětí. V dětství navštěvoval latinskou školou v Marburku, potom od roku 1505 studoval univerzitu v Erfurtu. Po studiích se přestěhoval do Kasselu (1509), kde od roku 1511 učil a vedl školu. Ve studiu mohl pokračovat od roku 1513 a v Erfurtu získal v roce 1516 titul magister. Později vedl klášterní školu St. Marien v Erfurtu, ale od roku 1519 studoval medicínu. Za svého pobytu v Erfurtu se stal známým básníkem, hlavně psal bukolické básně a latinské epigramy (13 svazků). Přátelil se s významnými humanisty, např. E. Hessem, J. Camerariem starším, M. Rufem. Lékař a mecenáš G. Sturz mu umožnil studium řečtiny a medicíny ve Ferraře, kde získal titul doktora medicíny. V roce 1521 se ve Wormsu setkal s Lutherem a od té doby patřil k jeho stoupencům. S rodinou se několikrát stěhoval a v roce 1523 přijal místo městského lékaře v městě Braunschweig. Tam zůstal do roku 1527, ale když Filip Hessenský založil v Marburku protestantskou univerzitu a pozval ho na ni, stal se na univerzitě profesorem medicíny. K jeho kolegům na univerzitě patřil např. Adam Lonitzer.
Připisuje se mu také založení soukromé botanické zahrady, kde pořádal pro studenty exkurze, její existence však není potvrzena (současná univerzitní botanická zahrada vznikla v roce 1786). Současně provozoval lékařskou praxi a zůstal v Marburku do roku 1534, kdy se přestěhoval do Brém. Tam opět pracoval jako městský lékař a učil. Svého syna Valeria (1515–44) přivedl ke studiu botaniky, farmacie a lékařství. Jako lékař působil proti pověrám, podvodům a nevědomosti. V roce 1534 vyšla v Kolíně nad Rýnem jeho práce Botanologicon (asi 350 rostlin) koncipovaná jako diskuse, dotisky knihy byly vydány ve Frankfurtu (v roce 1549) a v Paříži (1551). Cordus dával přednost studiu rostlin přímo v přírodě a ne podle knih.
Cordia
Valerius Cordus se narodil dne 18. února 1515 pravděpodobně v Simshausen v Hessensku (nebo v Kasselu), zemřel 25. září 1544 v Římě. Byl synem předešlého.

Valerius od 12 let studoval pod jeho vedením botaniku a farmacii (1527–33). Zároveň od roku 1527 studoval na univerzitě v Marburku, bakalářem se stal v roce 1531. Následovalo (do roku 1539) praktické poznávání rostlin a léků v lékárně strýce J. Rally v Lipsku a studium na tamní univerzitě. Od roku 1539 pokračoval ve studiu medicíny, botaniky, ale i jiných oborů na univerzitě ve Wittenbergu (učil ho i Philipp Melanchton). V roce 1540 popsal novou metodu syntézy dietyléteru přidáním kyseliny sírové k etylalkoholu (původ metody se připisuje i alchymistovi R. Lullovi v roce 1275 nebo Portugalcům, kteří ji měli přinést ze Středního východu). V. Cordus získal ve Wittenberku lékařský akademický titul v roce 1544. Také zde vyučoval, jeho přednášky byly sepsány jako Annotationes in Pedacei Dioscorides de Materia Medica liber quinque. Součástí byl i popis destilace z bylin (Liber de artificiosis extractionibus. Liber II. de destillatione oleorum) atd. Vlastní pozorování porovnával s Dioscoridovými zkušenostmi se stejnými rostlinami, často se věnoval pozorování živých rostlin v přírodě. V roce 1544 byl publikován velký herbář o 5 dílech (Historia Plantarum) s údaji botanickými, farmaceutickými a bylinářskými. V roce 1542 se na cestách po Německu (Sasko, Duryňsko), Čechách, Rakousku a Itálii věnoval výzkumu a studiu, zároveň propagoval svůj lékopis Dispensatorium pharmacorum omnium, quae in usu potissimum sunt, který sepsal na radu svého strýce. Městská rada v Norimberku mu věnovala 100 zlatých guldenů a lékopis přijala jako normu. V. Cordus se v roce 1544 s přítelem H. Schreiberem a dvěma francouzskými přírodovědci vydal do Itálie, kde po zranění a následujícíh horečkách zemřel v Římě ve věku 29 let. Jako protestanta ho nechtěli v Římě pohřbít, dokonce chtěli tělo hodit do Tibery. Nakonec byl pohřben v německém kostele Santa Maria dell’Anima v Římě. Přes své mládí byl uznávaný svými kolegy a spolupracovníky, měl talent na jazyky, věnoval se i filozofii. Jako botanik byl velmi systematický, zpracoval místní floristické studie ve středním a jižním Německu, popsal nové rostlinné druhy. Byl velmi dobrý pozorovatel, např. studoval rozmnožování kapradin. K. Gessner po jeho smrti publikoval jeho práce jako Stirpium descriptionis liber quintus (1561).
Botanická zkratka jeho jména je V. CORDUS. C. Plumier na počest obou nositelů jména Cordus pojmenoval rod Cordia, Boraginaceae, Linné později jméno převzal.