Syn.: Agaricus bolaris Pers. – lilák červenošupinný, pahřib červenošupinatý
Čeleď: Cortinariaceae R. Heim ex Pouzar – pavučincovité
Cortinarius bolaris

Cortinarius bolaris

Rozšíření: Je rozšířen na celé severní polokouli.
Ekologie: Vyrůstá v srpnu až říjnu v listnatých a smíšených lesích, především pod buky a duby. Objevuje se jednotlivě nebo v malých skupinkách.
Popis: Klobouk je masitý, má v průměru 3–8 cm, v mládí je polokulovitý, později ploše klenutý, často zprohýbaný. Na žlutavém podkladu je pokrytý přitisknutými šupinkami barvy rumělkově až vínově červené, na středu nejhustšími. Na okraji klobouku zůstávají vlákna po pavučince, která v mládí zakrývá i lupeny. Za sucha klobouk bledne. Lupeny jsou úzké, zoubkem přirostlé, zpočátku krémově žluté, později světle rezavé až šedohnědé, s načervenalými skvrnami, po otlačení červenající, s jemně vločkatým ostřím. Třeň je vysoký 3–10 cm, do 1,5 cm tlustý, zpočátku plný, později dutý. Má nahoře bělavou, dole žlutou barvu, je pokrytý vláknitými šupinami rumělkově červené barvy, na kyjovité bázi je v dospělosti skoro celý červený. Dužnina je bělavá, v dolní části třeně až oranžová, otlačením se zbarvuje do červenohnědé barvy. Chuť je slabě nahořklá, vůně nevýrazná. Výtrusný prach je světle skořicový, výtrusy vejčité, drobně bradavčitě tečkované, 6,5–8,5 × 5–6 µm velké.
Záměny: Podobný pavučinec tmavočervený (Cortinarius rubicundulus) má klobouk vrostle vláknitý a na třeni nemá šupiny.
Využití: Je nejedlý, některé zdroje jej uvádějí jako jedovatý.
Cortinarius bolaris
Fotografováno dne 24. 8. 2008 (Ralská pahorkatina).