Syn.: Corylus arborescens G. Gaertn., B. Mey. et Scherb., Corylus sativa Poit. et Turpin, Corylus tubulosa Willd.
Česká jména: líska největší (Kubát 2002)
Slovenská jména: lieska najväčšia (Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Corylaceae Mirbel – lískovité; Betulaceae S. F. Gray – břízovité
Corylus maxima
Rozšíření: Druh Balkánského poloostrova a Malé Asie, vyskytuje se ve Slovinsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, Srbsku a Makedonii, původní je snad i v Řecku a Turecku, i když v těchto posledně jmenovaných zemích byl po staletí také pěstován, takže rozlišení původních populací od výsadeb je problematické. Bývá vysazován i v mnoha dalších oblastech světa, místy i zplaňuje (např. Velká Británie, západní Evropa, Kypr). U nás je jeho zplanění doloženo botanickou literaturou už k roku 1843.
Ekologie: Roste v lesích a křovinách, objevuje se i v okolí sadů, zahrad a lidských sídel. Kvete od února do dubna.
Corylus maxima
Popis: Keř až menší strom dosahující výšky 6–10 m. Letorosty jsou šedé, žláznatě štětinaté. Listy jsou řapíkaté, vejčité až široce obvejčité, někdy až mělce laločnaté, 7–14 dlouhé a 6–11 cm široké, na bázi srdčité, po okraji 2krát pilovité, na vrcholu zašpičatělé, se 7–9 páry žilek, na rubu pýřité. Samčí jehnědy jsou 5–10 cm dlouhé; plody vyrůstají na stopce až 3 cm dlouhé jednotlivě nebo po 3–6, oříšky jsou vejcovité, až 2,4 cm dlouhé, listenový obal je trubkovitý, v horní části zúžený, až 2krát delší než oříšek, chlupatý.
Ohrožení a ochrana: Červený seznam IUCN (2016) řadí lísku největší z hlediska ohrožení k druhům méně dotčeným (LC).
Využití: Plody této lísky jsou jedlé a chutné. Listy se využívaly dokonce i v tradiční medicíně.
Corylus maxima
Corylus maxima
Corylus maxima
Corylus maxima
Fotografováno dne 8. 7. 2017 (Arboretum Bílá Lhota).