Syn.: Crepis campestris Schur, Crepis discoridis Baumg., Crepis linearifolia St.-Lag., nom. inval., Hedypnois tectorum (L.) Huds., Hieracioides tectorum (L.) Kuntze, Hieracium tectorum (L.) Karsch
Čeleď: Asteraceae Bercht. et J. Presl – hvězdnicovité
Crepis tectorum
Rozšíření: Roste především ve střední, severní a východní Evropě a ve střední a východní Asii. V západní a jižní Evropě roste vzácně, dosahuje na Pyrenejský poloostrov, do Beneluxu a Francie, do Itálie, do Srbska. V Asii kromě hlavního rozšíření ve stepní zóně Sibiře a ve Střední Asii zasahuje na východní Sibiř, do severovýchodní Číny a na Dálný východ. Byla zavlečena do Británie, severní části Severní Ameriky, Tasmánie a jihozápadní i jihovýchodní Austrálie.
U nás roste řídce roztroušeně od nížin do podhůří, v Čechách spíše vzácně, na jižní Moravě je na vhodných stanovištích hojnější (např. písčiny mezi Rohatcem a Moravským Pískem, některá nádraží).
Ekologie: Roste na narušených a člověkem ovlivněných místech, na volných písčinách, v říčních náplavech, v pískovnách, podél zdí, na korunách narušených zdí, na náspech, skládkách, dříve často na polích jako plevel, dnes hlavně na ruderálních plochách, např. na nádražích. Zřídka roste též na zahradách, v rozvolněných trávnících a řídkých borech na píscích. Dává přednost lehkým půdám a světlým stanovištím. Kvete od května do září.
Crepis tectorum
Popis: Jednoletá nebo dvouletá šedozelená bylina, vysoká 10–60 cm se světlým vřetenovitým kořenem. Olistěná lodyha je přímá nebo obloukem vystoupavá, výrazně rýhovaná. Přízemní listy jsou v obrysu obkopinaté, drobně zubaté nebo až peřenosečné, střední lodyžní listy jsou úzce kopinaté až čárkovité, mírně rozšířenou až kratičce střelovitou bází přisedlé, v dolní třetině často oddáleně peřenoklané až peřenosečné s niťovitými až čárkovitými úkrojky, horní jsou celokrajné, střední i horní listy jsou na okrajích podvinuté a na vrcholu špičaté. Úbory o průměru 1,5–2 cm skládají řídké chocholičnaté laty v horní 1/3 až 1/2 lodyhy, stopky úborů jsou tenké. Zákrov je dvouřadý, válcovitě zvonovitý, vnější zákrovní listeny jsou čárkovitě kopinaté, volně přitisklé až přímo odstálé, šedozelené, asi poloviny délky vnitřních. Vnitřní zákrovní listeny jsou úzce světle lemované. Květy jsou pouze jazykovité, sytě žluté, okrajové květy jsou prodloužené, s pěti zuby, na spodu bez červených proužků. Čnělka a blizna jsou hnědozelené až zelenavě šedé, za sucha černé. Nažky jsou úzce válcovitě elipsoidní, desetižebré, hnědé a jsou zakončeny jednoduchým víceřadým sněhobílým chmýrem s ohebnými nerozpadavými paprsky.
Záměny: Nejčastěji je zaměňována za škardu vláskovitou (Crepis capillaris) nebo za zakrslé jedince škardy dvouleté (C. biennis), které mají lodyžní listy na okraji ploché, peřenoklanné až peřenodílné, jen nejhořejší celistvé.
Ohrožení a ochrana: Škarda střešní je zařazena k ohroženým druhům naší květeny (C3).
Crepis tectorum
Crepis tectorum
Crepis tectorum
Crepis tectorum
Crepis tectorum
Crepis tectorum
Fotografováno dne 15. 6. 2017 (nádraží Brno hl. n. a Mikulov).