Syn.: Crocus albiflorus subsp. neapolitanus (Ker Gawl.) Suess., Crocus vernus subsp. neapolitanus (Ker Gawl.) Asch. et Graebn., Crocus vernus var. neapolitanus Ker Gawl.
Čeleď: Iridaceae – kosatcovité
Rozšíření: Tento taxon se uvádí ze severošpanělských pohoří včetně Pyrenejí, dále z jižních Alp (snad zasahuje až do Slovinska) a centrálních Apenin.
Ekologie: Vyskytuje se v různém prostředí, od listnatých lesů přes louky a pastviny až do trávníků nad horní hranicí lesa, včetně sněhových vyležisk. Vystupuje až do nadmořské výšky 2800 m.
Popis: Vytrvalá hlíznatá bylina vysoká 10–20 cm; hlízka je poněkud zploštělá, 1–2 cm v průměru, její obaly se třepí do tenkých v horní části nezřetelně síťnatých vláken. Dolní 2–3 listy jsou redukované do bělavých pochev, další 2–3 jsou přímé, čárkovité, zhruba stejně dlouhé jako květy, (2–)3–4(–6) mm široké, uprostřed s bílým proužkem. Květy vyrůstají většinou po jednom, jsou podepřeny bělavým toulcem; okvětí je 6četné, na bázi srostlé, vnější cípy jsou úzce kopisťovité, 3–4 cm dlouhé a 1,2–1,5 cm široké, fialové, ke špičce tmavší, zřídka bílé, vnitřní jsou poněkud užší a světlejší; tyčinky jsou 3, jejich prašníky jsou 1,5–1,6 cm dlouhé, žluté; čnělka je většinou stejně dlouhá nebo delší než tyčinky, nahoře rozeklaná do 3 růžových až oranžových blizen. Plody jsou tobolky.
Využití: Taxon patří mezi výchozí typy pěstovaných šafránů.
Poznámka: Druh velmi blízce příbuzný šafránu Crocus vernus; v místech kontaktu obou druhů mívá C. neapolitanus větší, převážně fialové květy s čnělkami výrazně kratšími než tyčinky, zatímco C. vernus má květy menší a povětšinou bílé, čnělky bývají často stejně dlouhé jako tyčinky a dokonce někdy je o něco přesahují. Tyto rozdíly ovšem úplně nefungují na severním okraji areálu C. vernus, kde v populacích mnohde převažují rostliny s fialovými květy.
Fotografovala Alena Vydrová dne 3. 7. 2015 (Itálie, NP Gran Sasso e Monti della Laga, Campo Pericoli).