Syn.: Crocus colchiciflorus Reut. ex Maw
Čeleď: Iridaceae Juss. – kosatcovité
Crocus serotinus
Rozšíření: Západomediteránní taxon, roste na západě Pyrenejského poloostrova ve Španělsku a Portugalsku a zasahuje i do severní Afriky do Maroka.
Ekologie: Nejčastěji provází suché pastviny a světliny v borových lesích, většinou na písčitém podkladu, vystupuje do nadmořské výšky kolem 150 m. Kvete od září do prosince.
Crocus serotinus
Popis: Vytrvalá hlíznatá bylina vysoká 10–20 cm; hlízka je stlačeně kulovitá, 0,5–1,5 cm v průměru, její obaly se třepí do tuhých, v horní části síťnatých vláken. Listů bývá 4–7, za květu jsou vyvinuté a po odkvětu zasychají, jsou přímé, čárkovité, 22–25 cm dlouhé, (1–)1,5–3 mm široké. Květy vyrůstají po jednom nebo po dvou; okvětí je 6četné, na bázi srostlé, okvětní trubka je 3–10,5(–13) cm dlouhá, bílá, v ústí někdy žlutá; cípy jsou stejné, obkopinaté, 2,5–6 cm dlouhé a 0,6–1,5 cm široké, světle fialové, s tmavší žilnatinou; tyčinky jsou 3, nesou žluté prašníky; čnělka je stejně dlouhá nebo kratší než tyčinky, nahoře rozeklaná často do většího počtu ramen. Plody jsou elipsoidní tobolky 1,2–1,5 cm dlouhé.
Využití: Občas se pěstuje ve sbírkách cibulovin.
Poznámka: Klasifikace šafránů je neobyčejně složitá – komplikace vyplývají nejen z velké individuální proměnlivosti, z časté hybridizace, na níž je zřejmě založena většina pěstovaných kultivarů, ale i z prosté skutečnosti, že jednoduchá stavba šafránů neoplývá většími možnostmi, kde se vlastně mohou rozdíly projevit. Nejinak tomu je i v případě příbuzenského okruhu C. serotinus. Z výsledků fylogenetické analýzy založené na molekulárně biologických datech vyplývá, že oprávněné je oddělit taxony Crocus clusii i Crocus salzmanii, a to zřejmě na úrovni samostatných druhů. Nejspolehlivější morfologické rozdíly mezi nimi jsou ve způsobu rozpadání obalů hlízky.
Crocus serotinus
Crocus serotinus
Fotografovala Jindřiška Vančurová, dne 18. 10. 2015 (Portugalsko, Praia do Malhão).